Z otroctví do otroctví
Jachina Guzel: Zulejka otevírá oči, Prostor

Nejlepší je, když Zulejčin muž spí. A když Čarodějnice − jak říká své tchyni − zrovna nic nechce. To třicetiletou muslimku nikdo neponižuje, nebije ani neznásilňuje. Zulejka nežije snadný život, ale podobný vedou i mnohé ostatní ženy. Asi to tak nějak má být.

Román mladé tatarské autorky nás zavádí do třicátých let 20. století − do období velkého teroru. Rodina přijde o pole, Zulejčin manžel je zastřelen a ona − těhotná − skončí na Sibiři. Pro některé její spoluvězeňkyně je to dno pekla, Zulejka jen vymění jedno otroctví za druhé. V lágru je vystavena pouze jinému druhu útrap. Ale taky novým zkušenostem, potkává někdejší obyvatele měst, učitele, křesťany, vrahy, cizince… Mluví s nimi, bojí se jich, spolupracuje s nimi. Až Zulejka konečně prohlédne. Jejímu dospívajícímu synovi ale ani to nestačí…