Koupě drahého bytu v novostavbě neznamená, že budou mít lidé doma větší klid než v paneláku. Bytové domy se až na výjimky staví na hraně toho, co požadují normy. "Lidé si kupují byt podle krásné dlažby nebo kuchyňské linky, ale nikoliv podle hluku, protože ten není vidět," popisuje Pavel Rubáš, zástupce ředitele státního podniku Technický a zkušební ústav stavební Praha.

HN: Lidé si na hluk v novostavbách stěžují dlouhodobě. Horší se v tomto směru kvalita domů?

Existuje určité procento staveb, asi pět procent, které s tím mají problém, ale jejich počet se v čase příliš nemění. Neodvážil bych se říct, že se zhotovitelé výrazně zhoršují.

Před 20 lety byl člověk rád, že se odstěhoval z paneláku do nového domu. To, že tam je hluk podobně jako v paneláku, považoval za normální. Dnes už lidé za své peníze opravdu očekávají klid.

Pavel Rubáš (39)

je statutárním zástupcem ředitele státního podniku Technický a zkušební ústav stavební Praha, kde je od února zároveň ředitelem úseku inspekcí a diagnostiky. Do státního podniku přišel v roce 2005.

HN: A když ho nemají, tak si u vás objednají měření. Jak často zjištěné hodnoty překročují povolený limit?

Řekl bych, že je to asi půl na půl. V polovině případů jsou hodnoty normově vyhovující, ale lidé stejně nejsou spokojeni. Jedna věc je subjektivní vjem, kdy má člověk pocit, že slyší sousedy. Ale někoho jiného ti sousedé rušit nebudou. My to dokážeme objektivně změřit. V Česku je požadavek na neprůzvučnost dělicí příčky 53 decibelů, to ale neznamená, že neuslyšíte příliš hlučné sousedy, kteří jsou 20 centimetrů od vás za stěnou. Když je ale někdo citlivější na hluk, nepomůže neprůzvučnost ani 55 decibelů.

HN: Jak jsou tyto limity nastavené v zahraničí?

V jižních zemích jako Řecko nebo Itálie je požadavek na neprůzvučnost dělicí příčky o tři decibely nižší než u nás a lidé jsou schopni s tím žít. Možná to souvisí s tím, že jižní národy jsou družnější, a tím pádem méně citlivé na hluk. Na druhou stranu severské národy jako Norsko, Finsko nebo pobaltské republiky mají ten požadavek 55 decibelů, tedy o dva decibely výše než v Česku. Napříč Evropou je pětidecibelový rozdíl, což je v tomto kontextu obrovský rozdíl. Odpovídá to skoro 100 procentům navíc, vyjádřeno tloušťkou dělicí příčky.

Jak se šíří zvuk uvnitř budovy

Vzduchem

◼ když lidé mluví nebo si pouští hudbu. Posuzuje se vzduchová neprůzvučnost mezi místnostmi.

Konstrukcí

◼ chůzí člověka nebo pády předmětů na podlahu. V takovém případě se posuzuje kročejová neprůzvučnost mezi místnostmi.

HN: Měla by se česká norma zpřísnit?

Domnívám se, že skandinávské hodnoty se už blíží nějakému akustickému komfortu. Ochrana proti hluku je jedním ze základních požadavků na stavby a já cítím, že byla dlouhodobě podceňovaná. Ke každému projektu bytového domu dohledáte požární zprávu, statický výpočet, posouzení denního osvětlení, ale ne ve všech případech najdete kvalitní akustickou studii. Stavební akustika si zaslouží mnohem více pozornosti. V roce 2020 by pravděpodobně měla vyjít nová generace požadavkové české normy, o které se bavíme. Diskuse o její revizi nás tedy čeká už příští rok. Členem normalizační komise jsem i já a myslím si, že část odborníků bude pro zvýšení požadavku z 53 na 54 decibelů. Na druhou stranu jiná skupina může argumentovat tím, že zpřísnění normy prodraží stavby.

HN: Kolik se v Česku staví bytových domů s vyšší zvukovou izolací?

V praxi se s nimi setkáváme výjimečně. Developeři kvůli tlaku na cenu staví tak, aby domy splnily minimální požadavek stanovený normou. Kdybych měl posun na zvýšenou třídu zvukové izolace vyčíslit na bytě o velikosti 100 metrů čtverečních, náklady navíc se pohybují v řádech desetitisíců korun. Lidé si kupují byt podle krásné dlažby či kuchyňské linky, ale ne podle hluku, protože ten není vidět. Koupí si poměrně drahý byt a pak se diví, že slyší sousedy. Jsou i případy, kdy se problémy s hlukem uvnitř domu objeví až po čase, když se do domu nastěhují hlučnější sousedé. Jakmile začne člověk hluk vnímat a soustředit se na něj, už ho to nepustí, souvisí to často s psychikou.

Nejméně 53 dB

◼ Minimální požadavky na hodnoty vzduchové a kročejové neprůzvučnosti ve stavbách definuje norma ČSN 73 0532 z března 2010.
◼ Podle té je základní požadovaná hodnota zvukové izolace mezi byty v bytových domech 53 decibelů (což je přibližně hluk televizoru při běžné hlasitosti).

HN: Co je příčinou špatné zvukové izolace v nových bytových domech?

Může to být chyba projektanta − něco špatně navrhne a stavební firma pak to špatně navržené realizuje. Druhá varianta je, že projektant to navrhne dobře, ale stavební firma třeba kvůli úsporám použije levnější materiál. Nebo na nějakou vrstvu zapomene, nedodrží technologický postup. V takovém případě je na vině stavební firma, ale ta se k tomu třeba nebude chtít znát. Opravy takových skrytých vad jsou finančně nákladné.

HN: Dochází i na soudní spory?

To je složitý proces, který stojí hodně peněz. Některé případy se táhnou i léta, protože protistrana dělá obstrukce, může do toho vstoupit několik znalců. A ten, kdo prohraje, platí veškeré náklady.

HN: A když developer uzná, že byt dané požadavky nesplňuje?

Buďto to opraví, nebo vás finančně odškodní. Když má někdo nevyhovující mezibytovou příčku, aby svůj akustický komfort zlepšil, musí přidat konstrukci. Tím ale přichází o 20 centimetrů šířky bytu. Z celého bytu mu pak takový zásah může ukousnout třeba tři metry čtvereční, a když kupoval metr čtvereční za 50 tisíc, rázem přijde o 150 tisíc. Další peníze stojí materiál a někdo příčku také musí vybudovat. Opravení vady tak může vyjít třeba na 250−300 tisíc.

HN: Čím to je, že novostavby nebývají z pohledu hluku uvnitř domu výrazně kvalitnější než paneláky?

Vzduchová neprůzvučnost souvisí s hmotností příček a konstrukčním systémem budovy. Čím je hmotnější, tím je lepší útlum energie zvuku, který vzniká ve vzduchu. Jak jsem říkal, problém spočívá v tom, že neprůzvučnost příček mezi byty se navrhuje na minimální normový požadavek 53 dB, tím se moc od doby panelové výstavby nelišíme. Další věc je konstrukční hluk, který se šíří chůzí nebo pádem předmětů na podlahu. Do bytů v panelových domech se dávaly měkké koberce a PVC podlahy a energie byla utlumena už v místě dopadu na podlahu. Tyto měkké povrchy už ale dnes nejsou moderní.

HN: To nejsou, lidé mění lino za dlažbu i ve starších domech. Jak u takové rekonstrukce postupovat?

Musí se oddělit konstrukce podlahy jednolitě od ostatních konstrukcí. Jako základ se položí tvrdá minerální vlna, na ni nějaký izolační pás, pak se teprve vybetonuje roznášecí vrstva a na ni se položí nášlapná vrstva. Když se tento postup podcení nebo ošidí, řešení se hledá velmi složitě. Zkuste donutit souseda nad vámi, aby si tu drahou dlažbu nebo dřevolaminátovou podlahu vyboural a dal si tam zase koberec. Navíc měření je potřeba provést i u sousedů a někteří s tím nemusí souhlasit. Možností nápravy vady je udělat nějaký podhled, ale obytné místnosti v bytových domech se dnes obvykle staví se světlou výškou 2,60 metru. Byty s vysokými stropy, jaké známe třeba z pražských Vinohrad, se už dnes nestaví.

HN: Některé nové bytové domy mají stropy vysoké 2,70 metru…

Ani to nestačí. Kdybyste chtěla řešit kročejový útlum nějakým účinným podhledem, potřebujete aspoň 20 centimetrů. Pak už se v bytě budete cítit stísněně. Ve stavební akustice neexistují účinné nátěry nebo nějaké tapety.

Dupání i hovory sousedů, novostavby mají problém s hlukem. Většina z nich splňuje pouze základní limity

HN: Co všechno zvukovou izolaci ovlivňuje?

V prvé řadě musí projektant správně navrhnout konstrukci. Důležité je i uspořádání jednotlivých místností. Ložnice a jiné obytné místnosti by neměly být vedle výtahů.

Umístit hlučnou místnost jednoho bytu vedle tiché místnosti sousedního bytu je špatné řešení. Třeba koupelna vedle ložnice. Tam nastává problém, kdy sice hodnoty mohou z hlediska normy vycházet, ale lidi bude hluk od sousedů stejně rušit.

HN: Nechávají si od vás lidé citliví na hluk měřit zvukovou izolaci předtím, než si byt koupí?

Takovou poptávku nemáme. Není to úplně levná záležitost. Když chcete zkontrolovat všechny dělicí příčky mezi vámi a sousedními byty, v průměru takový pasport vyjde na 20−30 tisíc. Developeři jsou stavebními úřady tlačeni v bytovém domě měřit neprůzvučnost, ale měří se jen určité procento příček. Bohužel stavební neprůzvučnost souvisí s konkrétní konstrukcí a není možné jednoduše říct, že když měření vyšlo u sousedů, tak to vyjde i u vás.