Těžko si představit bizarnější pokus o utajení podoby, než když černý obdélník, známý z policejních fotografií, překryje oči na kresbě Panny Marie a malého Ježíše na pohlednici z Lurd. Pohlednici dostal kdysi od svého francouzského kontaktu československý student, který se chystal na roli komunistického rozvědčíka v západní Evropě. Historikovi Pavlu Žáčkovi pomohla ilustrovat, jak přehnaně dříve úřady anonymizovaly materiály, které si historici či badatelé vyžádali.

Pomohla také k otevření archivů a založení Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), kterému ale i po deseti letech schází jasná shoda politiků na tom, jak by bádání v totalitní minulosti mělo vypadat.

Zatím svůj mandát nedokončil žádný řádně vybraný ředitel ústavu, rada postupně a z různých důvodů odvolala Pavla Žáčka, Jiřího Pernese i Daniela Hermana. Nyní ústav vede Zdeněk Hazdra, který si pozici krátce vyzkoušel již po Pernesově konci v roce 2010.

1,5 mld.

korun už přibližně stál daňové poplatníky Ústav pro studium totalitních režimů za deset let provozu.

Kritika poměrů v ústavu byla patrná i na výroční konferenci v Senátu, jíž se účastnili z většiny kritici současného fungování ústavu z okruhu jeho zakladatelů i bývalých a současných řadových pracovníků.

"Dnes je ústav béčkem Ústavu pro soudobé dějiny," zalitoval s odkazem na nízký počet vydávaných odborných publikací první ředitel ústavu Pavel Žáček.

Kritice čelila i poradkyně ředitele ústavu, francouzská historička Muriel Blaiveová, podle níž otevření archivů namísto o zlém totalitním režimu a odporu lidí proti němu ukazuje na "neustálý proces vyjednávání mezi komunistickými vládci a obyvateli
Československa".

Myšlenkový svět současné vedoucí garnitury ústavu je zcela odlišný. Podle Ondřeje Matějky, náměstka současného ředitele, bylo předchozí vedení z doby Žáčka a Hermana aktivistické a ústav zpolitizovalo.

"Vedení ústavu vždy rádo využilo mediální a politický potenciál, který v Česku má víření emocí proti exponentům minulého režimu," tvrdí Matějka a dodává, že ústav nyní po odborné stránce pracuje lépe, zdvojnásobil počet historiků bez zvýšení výdajů a posílil vzdělávací oddělení pro učitele. Takový výklad lidé z bývalého vedení ústavu i někteří současní zaměstnanci rázně odmítají.

Zkoumání nacistické a komunistické éry stálo za deset let daňové poplatníky přes 1,5 miliardy korun.

Levicová opozice se vznikem ústavu nesouhlasila, v Poslanecké sněmovně jej jen těsně nedokázala zastavit a téhož se marně domáhala u Ústavního soudu.

Nakonec ČSSD uspěla jinak, když v roce 2012 skrze většinu v Senátu prosadila do rady ústavu šéfku Národního archivu Emilii Benešovou, politologa Lukáše Jelínka blízkého sociální demokracii i levicového sociologa Michala Uhla.

Nesmlouvavý kurz skončil, stejně jako ředitel Herman, jehož odvolání Uhl zdůvodnil i tím, že současný ministr kultury za KDU-ČSL označuje komunistickou dobu za totalitu, přičemž podle Uhla se o tom má vést diskuse.

Nový směr chodu ústavu kritici vnímají jako snahu utlumit zkoumání komunistických zločinů.

Letos v lednu navíc jen těsná většina ústavních soudců zabránila návrhu, který by bádání v dějinách ochromil. Historikům hrozilo, že by směli do archivů nahlížet jen se souhlasem lidí, o nichž se v materiálech píše. Například agentů StB.

Další kolo boje o ústav začne za dva měsíce, až Senát bude volit nové radní. Mandát končí právě těm členům rady, kteří v roce 2013 stáli za odvoláním ředitele Hermana. Dostal i výpověď bez nabídnutí jiného pracovního místa, kterou nakonec soud označil za nezákonnou. Vzhledem k rozložení sil v Senátu už nebude výběr radních v rukou sociální demokracie.

Oprava 4. 10. 2017, 9:43: V původní verzi textu jsme chybně uvedli, že za nezákonné označil soud odvolání ředitele ÚSTR Daniela Hermana. Za chybu se omlouváme.