Rozpočet byl vždycky víc politickou než ekonomickou záležitostí. Aby se ale dobrými čísly přišel před novináře pochlubit bývalý ministr, to přinesla až letošní předvolební kampaň. Co nám tedy ministr financí Ivan Pilný a jeho resortní předchůdce Andrej Babiš, který ho za sebe do vlády vyslal, řekli?

Rozpočet skončil v září v přebytku, a pokud unie pošle peníze, je možné, že v přebytku i skončí. Každopádně i když Evropa spolupracovat nebude, skončí rozpočet schodkem kolem 20 miliard, což je podstatně lepší než původně naplánovaných 60 miliard. Výběr daně z přidané hodnoty roste díky elektronické evidenci tržeb a kontrolním hlášením. Zlepšil se také státní dluh, který je nejnižší od roku 2011. Za to vše může Andrej Babiš, protože jak v závěrečné řeči, za kterou by se záplavou rozdaných díků nemusela stydět žádná miss, uvedl ministr Pilný z hnutí ANO, "to, co dnes prezentujeme, je výsledek především jeho práce".

A teď k reálným číslům. Státní dluh za první tři čtvrtletí letošního roku klesl o 3,3 miliardy korun, ve vztahu k HDP se dokonce snížil na úroveň 32,6 procenta, což je nejméně za posledních osm let. Za to ovšem může především rostoucí ekonomika. Ještě na konci června schodek stoupl meziročně o 175 miliard na 1,79 bilionu korun. Od té doby stát pokračoval v emisích výhodných pokladničních poukázek (velmi krátkodobých dluhopisů) se záporným úrokem, jenže pouze se splatností do konce letošního září. V listopadu ale bude muset splatit starý dluhopis za 70 miliard korun, takže si bude muset znovu půjčit, navíc dráž, protože úrokové sazby mezitím stouply. Vzhledem k tomu, že se to projeví ve státním dluhu až po volbách, není důvod, aby to ministr financí připomínal. Takže ano, státní dluh před volbami o kapku klesl. Na chvíli.

Teď k rozpočtu. Naplánovat schodek 60 miliard poté, co předcházející rozpočet skončil v přebytku (pravda, především díky penězům z unie), v době velmi rychlého růstu ekonomiky a plné zaměstnanosti lze samo o sobě označit za nezodpovědné. Je možné, že šlo o přípravu na volby, protože "neočekávaný" přebytek před volbami vypadá vždycky dobře, což je vidět nyní, kdy se stal předmětem politické agitky. Pokud ekonomika roste o 4,7 procenta (nejvíc za posledních 20 let), průměrný příjem ze zaměstnání podle statistik ČSÚ o 4,4 procenta a reálná spotřeba na obyvatele o 2,9 procenta, potom musí nutně růst daňové příjmy. A to i bez dodatečných opatření, kterými se resort chlubí.

Samotná elektronická evidence tržeb přinesla podle odhadů financí do konce září 3,2 miliardy, do konce roku přinese podle nového odhadu celkem pět miliard. Další peníze prý přijdou v příštím roce, a to z daní z příjmů a ze sociálního pojištění podnikatelů a možná také z Účtenkovky, loterie, kterou chce ministerstvo podnítit obyvatele, aby trvali na paragonech. V září roku 2015 Babiš odhadoval, že EET přinese rozpočtu 12 miliard, nedávno aktualizovaná verze Konvergenčního programu ministerstva financí počítá s přínosem v letošním a v příštím roce celkem (daně z příjmu, DPH, sociální pojištění) 22,6 miliardy korun. Kontrolní hlášení mělo podle původních předpokladů rozpočtu pomoci ještě více, ale protože, jak nyní uvedl ministr Pilný, šlo hlavně o opatření, které mělo zabránit karuselovým podvodům, vypočítat, kolik vlastně přineslo, se prý doopravdy nedá. Navíc se prý šedá ekonomika špatně odhaduje, takže odhady jsou značně flexibilní. Před dvěma lety přitom Babiš tvrdil, že rozdíl mezi reálně vybranou DPH a možným výběrem je v Česku 22 procent, tedy zhruba 86 miliard korun. O tuto částku daňové příjmy rozhodně nevzrostly, zřejmě jde o rozdíl mezi neaplikovatelnou teorií a praxí.

Proti rostoucím příjmům, kterými se současný i bývalý ministr financí chlubí, ovšem stojí rostoucí výdaje. Především jde o zvýšení počtu zaměstnanců veřejného sektoru a jejich platů a také důchodů. Naopak investice státu zaostávají, ale to se možná zlepší do konce roku. Změnu také přinesou peníze z Evropské unie, pokud dorazí, respektive pokud je budeme umět čerpat. Což je schopnost, ve které rozpočet letos rozhodně neexceluje.

Státní rozpočet je prostě velmi pružný instrument, který se dá použít na všechno. Zejména když politici pominou to podstatné. Třeba mít při rostoucí ekonomice přebytek coby rezervu pro další krizi.