Záběry španělských policistů mlátících obušky katalánské mládí toužící po samostatném státu vyvolaly i v českém prostředí přirozeně odpor. Až příliš to připomínalo 17. listopad 1989, kdy se podobně surově zachovala tehdejší komunistická moc. Je snad demokraticky zvolená španělská vláda ve stejné předsmrtné křeči jako tehdejší československý režim? Anebo je to dokonce ještě horší a v předsmrtné tenzi je celý rámec demokratické moci, o čemž mimo jiné svědčí váhavá reakce evropských vlád, včetně společného vedení Evropské unie?
Zjevení násilí v Barceloně je vykládáno jako exces, vyvolaný neústupností obou stran sporu, která tvoří napětí, v němž jedné straně praskly nervy. Násilí, které bylo vedeno proti vlastnímu lidu, jenž se vzpírá uznat legální rozhodnutí soudů, má být chápáno jako výjimka potvrzující pravidlo, podle něhož se v demokracii spory řeší nenásilně, u jednacího stolu, mimo ulici a tělesný střet. Násilí je v demokracii převedeno na figurativní rovinu, na symbolický konflikt, v němž se hraje diskurzivní, slovní či pojmová válka, nikoliv fyzický boj.
Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:
- Mobilní aplikaci HN
- Web bez reklam
- Odemykání obsahu pro přátele
- On-line archiv od roku 1995
- a mnoho dalšího...
Týden v komentářích HN
Máte zájem o informace v širších souvislostech?
Každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily v Hospodářských novinách. Těšit se můžete na texty Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje Jan Kubita.
Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem příjmu newsletteru. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.
Přihlásit se k odběru