Když se Si Ťin-pching stal v roce 2012 novým generálním tajemníkem vládnoucí komunistické strany v Číně, málokdo čekal, že se za pár let stane nejsilnějším vládcem země od dob Mao Ce-tunga. Dnes je Si považován za nezpochybnitelného vládce a na sjezdu strany začínajícím 18. října bude znovu potvrzen jako šéf strany. Zároveň zastává pozici čínského prezidenta, do níž bude dnes 64letý Si "zvolen" opět za rok. A chce postoupit dál.

Už nyní se v Číně mluví o tom, že bude změněna ústava, která dosud povoluje prezidentovi jen dvě pětiletá funkční období, aby Si mohl zůstat prezidentem i po roce 2023. Stejně tak má být zrušen neformální věkový limit 68 let pro výkon vysokých stranických funkcí.

Čínští komunisté navíc v říjnu potvrdí, že kromě idejí Si Ťin-pchingových předchůdců, jako byl již zmíněný Mao Ce-tung či Teng Siao-pching, se budou řídit i "myšlenkami Si Ťin-pchinga".

Záhadou ale je, co si Si Ťin-pching vlastně myslí. Čí spíše o čem sní, protože jedním z jeho hlavních sloganů je realizace "čínského snu". Nově vydaná kniha Siových projevů, která se v Číně údajně stala bestsellerem, toho ale mnoho nenapoví. Mnohem víc může ukázat dosavadní styl vlády současného generálního tajemníka čínské komunistické strany.

Pohádky proti straně

Zatím Si dokázal zahraniční experty často překvapit. Mnozí z nich se domnívali, že s rostoucím bohatstvím Číny musí zákonitě v zemi dojít k politickému uvolnění, a vývoj za Siova předchůdce Chu Ťing-tchaa tomu zdánlivě napovídal. Číňané stále více sledovali zprávy ze zahraničí, objevovala se hnutí a organizace bojující za zlepšení životního prostředí, rostla náboženská svoboda. Kritika byla samozřejmě omezená, disidenti stále končili ve vězení, ale poměry se přece jen uvolňovaly.

Zejména pokud jde o diskuse na internetu. Za vlády Si Ťin-pchinga přišel zvrat. Nový generální tajemník se rozhodl přitáhnout otěže.

Si upevnil kontrolu internetu, údajně až dva miliony státních i firemních cenzorů sledují jakékoliv kritické zmínky, internetové společnosti jsou povinny zjišťovat jména autorů píšících příspěvky na síť, soukromé internetové společnosti zřejmě přijdou o svoji nezávislost. Státní orgány se snaží potlačit jakýkoliv odpor i jakékoliv organizované demonstrace, byť by šlo "jen" o protesty proti znečišťování životního prostředí. Sdělovací prostředky podle generálního tajemníka musí sloužit komunistické straně.

Peking zahájil kampaň proti "rozkladnému" západnímu vlivu, skončily diskuse o tom, že ústava by mohla mít větší váhu než rozhodnutí komunistické strany. Stát schvaluje skladby, na které občané cvičí či tancují na ulicích (jde o oblíbenou čínskou zábavu), a omezil i dovoz zahraničních knih pro děti od pohádek po Harryho Pottera. Děti nesmějí být pod vlivem Západu ani ve škole.

Západní myšlenky nemají místo v čínských učebnicích, prohlásil ministr školství.

Komunistická strana Číny jede podle svého generálního tajemníka Si Ťin-pchinga, nyní "pokračovatele a propagátora tradiční čínské kultury".

Snem Si Ťin-pchinga je totiž posílit moc komunistické strany, o níž usoudil, že byla příliš liberální. A samozřejmě tím také upevnit svoji vlastní moc. Jedním z prostředků je posílení cenzury a policie a tím i kontroly nad společností. Slouží mu k tomu ale také jeho protikorupční kampaň, která má zasáhnout "mouchy" i "tygry". Tedy stranické a státní funkcionáře od těch nejvyšších po ty nejnižší.

Si tím omezil vliv některých příliš nezávislých funkcionářů, zbavil se leckterých politických protivníků a nádavkem získal popularitu u veřejnosti.

Nejde ale o tažení proti korupci v západním slova smyslu. Stranické funkcionáře vyšetřuje útvar, který se dá označit jako tajná stranická policie, přiznání se prý často vymáhají výhrůžkami či mučením.

Nejvyšší straničtí vůdci, byť by ukradli miliony či miliardy, nekončí jako prostí úředníci před popravčí četou, ale izolováni v luxusních vilách.

Budeme si užívat

Si totiž přes všechnu svoji moc není neomezený vládce, i ve straně proti němu existuje opozice. A platí nepsaná dohoda, že funkcionáři na nejvyšší úrovni se navzájem nezabíjejí. Jedním ze snů čínských komunistů − včetně Siho − je dožít v poklidu a hojnosti.

I když sám Si není spojen s většími skandály, jeho rodina je podle agentury Bloomberg a údajů z takzvaných Panama Papers velmi bohatá a má v zahraničí ukryty stovky milionů dolarů v akciích a nemovitostech.

Vedení Číny včetně Si Ťin-pchinga si zároveň uvědomuje, že je obtížné vládnout obyvatelstvu pouhou silou. A že plně, beze strachu, si mohou straničtí funkcionáři užívat svého bohatství, jen pokud bude Čína prosperující a klidnou zemí. Zkrátka že je třeba také něco nabídnout ovládaným, aby se pro ně zdála vláda strany snesitelnější.

Proto Si často mluví o blahobytné společnosti, o ekonomických reformách, a vyjadřoval se dokonce o důležitosti "tržních sil".

Silnější kontrolu strany nad společností a ekonomikou je ale těžké skloubit s volným trhem, který zbavil Čínu chudoby. V Číně se tak v posledních letech o ekonomických reformách spíše mluví, než aby se prováděly. Zvažovaná privatizace velkých státních podniků se nekoná. Naopak, některé soukromé firmy jsou podle listu Financial Times nuceny investovat do státních podniků, kde pak mají menšinový podíl.

Čínské vedení tápe v tom, jak se vyhnout takzvané "pasti středního příjmu" a zajistit Číňanům další růst bohatství. Hospodářství po fázi rychlého růstu zpomalilo kvůli tomu, že platy rostou, a Čína už nemůže nadále být levnou montovnou žijící z vývozu. Zároveň ale nemá rozsáhlý průmysl, který by vyvíjel a vyráběl technicky náročné výrobky, a byl tak konkurenceschopný i při vyšších mzdách.

Přesměrování orientace ekonomiky na domácí spotřebu může pomoci jen částečně. Veřejnost proto mají zaujmout odkazy na tradiční hodnoty a nacionalismus.

Pod Siovým vedením opustila Čína kurz zavedený kdysi Teng Siao-pchingem, který radil chovat se na mezinárodním poli nenápadně a neagresivně. Si naopak mluví o tom, že Čína musí být "vůdcem", a ne jen "přihlížejícím". Situace je příznivá, Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa občas vypadají, že se chtějí vzdát své role garanta mezinárodního pořádku. Peking pak vystupuje místo USA jako ochránce volného mezinárodního obchodu, i když doma se snaží dostat své hospodářství pod stále větší politickou kontrolu. Čína rozšiřuje vojenské námořnictvo a buduje základny, prý jen logistické, v zahraničí. V Jihočínském moři, kde vede spory s několika zeměmi, staví umělé ostrovy a odmítá přijmout rozsudek mezinárodního tribunálu o námořních hranicích.

Kvadratura kruhu

Siův sen jednoduše není žádnou promyšlenou strategií. Rád by viděl Čínu jako prosperující zemi, kde funguje volný trh, ale podniky jsou kontrolované stranou. Ekonomické reformy jsou třeba, ale v zájmu zachování stability a vlády strany je lepší je odložit. Číňané mají být izolováni od vlivu zahraničních myšlenek, ale zároveň čínští vědci nemají být odříznuti od informací ze zahraničí.

Čína nemá být příliš agresivní navenek, protože by to mohlo způsobit napětí uvnitř země, ale zároveň je potřeba ukázat, že je velmoc a má silnou armádu.

I když Si přednedávnem prohlásil, že strana "nesmí zradit a opustit" marxismus jako ideologii, je spíše pragmatikem moci. Ať už budou závěry nadcházejícího sjezdu jakékoliv, prezident se nejspíš bude chovat podle okamžité situace. Kontrolu společnosti a cenzuru bude utužovat nebo ji zmírňovat, udělá cokoliv, co ho udrží u moci. Jeho sen je totiž vnitřně rozporný a je pokusem o kvadraturu kruhu.

Jak uvádí nedávná studie Tonyho Saiche z Fairbank Center for Chinese Studies na Harvardově univerzitě, v Číně nelze za Siovy vlády očekávat žádné velké změny a země se pravděpodobně i dlouhodobě bude pohybovat sem tam od méně tvrdého k tvrdšímu autoritativnímu režimu a zpět.