Vypjaté fotbalové derby se chýlí ke konci a diváci na tribuně − trochu nevěřícně − sledují závěrečný nápor domácího týmu, kterému se chaoticky a z posledních sil brání jedenáctka nesehraných sólistů. Tím týmem byla o sobotním večeru pražská Dukla, jedenáctkou sólistů Sparta.

Mač skončil bez branek. O jeho průběhu − a ambicích Sparty v boji o titul − mnohé vypovídají slova Jana Holendy, útočníka Dukly, a Václava Kadlece, útočníka Sparty.

"Pokud to budeme brát na šance, podle mého názoru jsme měli vyhrát. Můžeme říct, že spíš je to pro nás ztráta," řekl Holenda. Měl velkou šanci zápas rozhodnout, ale trefil jen tyč.

"Asi bychom byli nějací snílci, kdybychom si říkali, že ještě hrajeme nějakým způsobem o titul," prohlásil Kadlec. Také on měl šanci rozhodnout a rovněž ztroskotal.

Obranu Dukly úspěšně vedl osmatřicetiletý Martin Jiránek. Nejnebezpečnějším hráčem byl již zmiňovaný dvaatřicetiletý Jan Holenda, někdejší hráč Sparty.

Být v této době příznivcem letenského klubu (já jím naštěstí nejsem, fandím Bohemce, vím, co od ní mohu čekat, a proto mě jen málokdy zklame) je opravdu těžké.

Po devíti z 30 kol nejvyšší soutěže Sparta ztrácí na vedoucí Plzeň už 12 bodů a bodové klopýtání někdejšího hegemona českého fotbalu s (pod)průměrnými celky už nikoho nepřekvapuje.

To vše se děje přibližně čtyři měsíce poté, co majitel Sparty Daniel Křetínský přivedl na Letnou italského trenéra Andreu Stramaccioniho a 11 nových hráčů. Byla (a stále je) to investice přibližně půl miliardy korun.

Co za ně Sparta a její fanoušci dostali?

"Musíme se vrátit k tomu, aby Sparta byla úspěšná, vítězná. Nejdřív doma, kde musíme mít roli odpovídající významu tohoto klubu, a pak i v Evropě. Vím, že to nebude snadná cesta, protože nyní tým skončil třetí s desetibodovou ztrátou, takže je jasné, že zde něco nefungovalo. Musíme s pomocí klubu velmi seriózně pojmenovat všechny chyby a snažit se tuto ztrátu vymazat, protože Sparta si zaslouží být na předních pozicích," měl na konci května v rozhovoru pro Deník Sport Stramaccioni jasno.

První třetina v koši

Zjednodušeně řečeno je jeho hlavním úkolem vyhrát ligu, protože se to Spartě povedlo naposledy v sezoně 2013/2014. A protože český mistr bude mít téměř jistou účast v základní skupině nejprestižnější evropské soutěže, v Lize mistrů. Stamiliony korun (nejméně 320), které tato liga vyplácí svým účastníkům, pak mohou "ospravedlnit" zběsilé letní utrácení podnikatele Křetínského.

Mezisoučet sparťanských snů a plánů je po první (téměř) třetině sezony tristní. Na přelomu července a srpna tým po zoufalém výkonu vypadl z třetího předkola Evropské ligy (to je ta soutěž pro kluby, které na Ligu mistrů nemají) s Crvenou Zvezdou Bělehrad.

Z devíti ligových zápasů Sparta vyhrála jen čtyři, prohrála dvakrát. A obě prohry bolí. Ta s Brnem, jedním z nejhorších týmů ligy možná dokonce víc než porážka s nenáviděnou Slavií.

O sparťanském rozpoložení vypovídá mnohé i to, že například o výhrách nad Slováckem či Teplicemi hráči mluvili jako o impulzu, který by je mohl nastartovat k lepším zítřkům. Tak určitě.

Do myslí a srdcí fanoušků Sparty, expertů i dalších lidí, které česká liga zajímá, se neodbytně vkrádá zásadní otázka: Kde udělali soudruzi z Letné chybu?

Těžko říci. Zkusme to vzít popořadě. Nejprve Daniel Křetínský, majitel. Za dobu, po kterou Spartu vlastní, do ní nasypal přes miliardu korun a výsledky tomu neodpovídaly. Rozhodl se proto, že za budoucí úspěch vydá opravdu hodně peněz.

Nový trenér, mnoho nových hráčů, nové časy? Uvidíme, jak dlouho při trvající výsledkové bídě vydrží s nervy. Zatím není možné jednoznačně říci, zda udělal chybu.

Druhý na řadě je Andrea Stramaccioni, progresivní, mladý, sebevědomý kouč. Od majitele Křetínského dostal všechny a vše, na co ukázal. Je zřejmé, že výsledky se nemohly dostavit hned, ale času už přece jen uběhlo docela dost.

Jedním z hlavních úkolů trenéra je najít tu nejlepší základní sestavu. Stramaccionimu se po mnoha experimentech podařilo najít brankáře, (skoro) celou obranu a útočníky. Tímhle tempem se k ideálu dostane v posledním kole proti Bohemce a bude rád, když tou dobou bude ještě bojovat o nějaké to předkolo Evropské ligy.

Kdy to praskne

Otázkou samozřejmě je, kdo bude v posledním kole sezony na lavičce Sparty stát. Vzhledem k množství utracených peněz a prohlášením o dlouhodobé vizi by to mohl stále ještě být Stramaccioni.

On sám rozhodně utíkat nehodlá. "V životě nikdy nic nevzdávám, snažím se dělat svou práci na 100 procent," říkal po blamáži s Duklou. Zároveň ale tuší, že Křetínského trpělivost má své meze.

"Mám smlouvu na dva roky. Projekt je tedy na dva roky. Ale jsem jeho zaměstnanec. Našemu projektu opravdu silně věřím. Je to velká výzva. Ale ve fotbale samozřejmě trpělivost neexistuje," vykládal v rozhovoru pro HN ještě před zářijovým derby proti Slavii.

Dobrý trenér by také měl být schopný vytvořit z hráčů fungující tým a zajistit, aby se mu třeba nepoprali v kabině.

Dejme opět slovo Stramaccionimu. V onom rozhovoru pro HN dostal také následující otázku: Je pravda, že někteří hráči Sparty podle vašeho názoru nemají dostatečné morální kvality na to, aby vytvořili jeden tým? Jsou v šatně tyto problémy? "Řekl bych, že si můžeme vést lépe než dnes," zněla odpověď.

Z výše popsaného je zřejmé, že italský kouč nějakou tu chybičku udělal.

Třetím prvkem projektu nové Sparty jsou hráči. Nějak jim to spolu nejde, bez ohledu na to, v jaké sestavě hrají. Když nastoupí více nových zahraničních posil, člověk se jen těžko zbavuje pocitu, že by chtěli být někde jinde. Třeba v Bundeslize. Když nastoupí více Čechů (či ve Spartě délesloužících hráčů), projevují se dvěma hlavními způsoby: 1) Úporně se rozhlížejí, kde je Tomáš Rosický. Když ho nevidí − což je běžné, zatím toho moc nenahrál −, jsou bezradní. 2) Úporně se rozhlížejí, kde je Tomáš Rosický. Když ho zahlédnou, snaží se mu přihrát. A pak jsou bezradní, když to nevyjde.

A navíc, Rosický tento týden oslaví sedmatřicetiny, nebude hrát věčně.