Až dosud sotva někdo mohl bezpečně říct, jestli by se Katalánci opravdu rozhodli pro nejistotu v podobě samostatnosti, kdyby se mohli svobodně vyjádřit. Teď o tom bude jen málo pochybností nehledě na to, kolika lidem a jak se vlastně podařilo včera hlasovat. To proto, že paleta katalánských argumentů bude doplněna o hněv.

Či jinak: Až dosud bylo přece naprosto přemrštěné srovnávat dnešní demokratické, prosperující a do evropské integrace začleněné Španělsko s tím za Frankovy diktatury. Jenže nyní budou Katalánci aspoň po emoční stránce moci mnohem snadněji srovnávat nedělní palbu gumovými projektily s Frankovými obušky a vojenským útlakem.

Včerejším dnem Španělsko zkrátka svůj boj o Katalánsko prohrálo.

Madrid to měl samozřejmě těžké. Kdyby nezasáhl, čelil by kritice, že svou pasivitou pošlapal ústavu, kde se praví, že země je nedělitelná. A navíc by si i ostatní, tedy třeba Baskové, mohli říct, že když to Kataláncům tak hezky prošlo, proč by si také oni nemohli odhlasovat nezávislost.

Těžké to však měla centrální vláda Mariana Rajoye i po stránce politicko-manipulativní. Kdyby existovala nějaká vnější země, která by Katalánce podporovala, dalo by se toho krásně využít ve smyslu: Vidíte, to oni za tím stojí, oni chtějí rozbít náš krásný stát. A to i kdyby to bylo přitažené za vlasy, například jako když Italové v 50. a 60. letech obviňovali Rakousko za nepokoje v Jižním Tyrolsku nebo když Srbové svalovali na Albánii vinu za "iredentismus" v Kosovu.

I když − jedna asi příliš drobná, leč výmluvná výjimka by se našla. Španělská mutace prokremelského propagandistického serveru Sputnik vykreslovala ve svých článcích údajně snadnou cestu, která na Katalánce čeká při vstupu do EU. Ale Vladimir Putin sám mlčí, a tak těžko mohl Madridu v tomto posloužit, ačkoliv je zjevné, že mu další evropský rozkol hraje do karet.

Jinak ale celý svět Katalánce nabádal, ať se ve svém vzdoru brzdí. Naposledy Donald Trump při Rajoyově návštěvě ve Washingtonu minulý týden: "Velmi respektuji vaši zemi. Myslím, že Katalánci by měli ve Španělsku zůstat. Odejít by bylo hloupé," podotkl americký prezident.

Španělsko je čtvrtou největší evropskou ekonomikou a Katalánsko je jejím hlavním motorem. Jejich nyní už asi nevyhnutelný − a pro obě strany špatný, bolestivý a vskutku hloupý − rozvod je varováním, jak si na našem kontinentu dokážeme sami podřezávat větev míru a prosperity, na níž jsme si zvykli sedět do té míry, že ji považujeme za skálopevnou.