Pro značnou část spotřebitelů je máslo, navzdory existenci celé řady různých značek, prostě jen komodita, ať už ji vyrábí kdokoliv. Při nákupu tak sledují maximálně datum spotřeby a samozřejmě cenu. Zřejmě proto má výrazné zdražení másla, které přišlo v posledních měsících, tak magickou moc. Současně to vysvětluje, proč krátce před volbami máselným praporem mává řada politiků, včetně premiéra Sobotky. Vysvětluje, ale neomlouvá.

Premiérův nápad pověřit kontrolou cenové politiky supermarketů Specializovaný finanční úřad je prozatímním vrcholem celého divadla. Dá opravdu práci najít v něm jinou než populistickou logiku. Je cena másla regulovaná? Snad i dnešní osazenstvo Strakovy akademie ví, že není. Už víc než 26 let. Je strategickou komoditou? Zřejmě ano, když ji najdeme ve skladech Správy státních hmotných rezerv. To je však spíše reziduum vyvolané vzpomínkami na hladové válečné roky. Víc než o racionální přípravu na mimořádné situace jde o drahý stroj na výrobu másla nižší jakosti (do skladů putuje čerstvé, to se zmrazí a po roce až dvou se s výraznou ztrátou prodá jako stolní), ale stát ho má k dispozici. Tvrdit, že jsme ve stavu "máselné nouze", a poslat na trh stovky tun másla se ale ještě nikdo neodvážil a snad si netroufne ani před Vánocemi, kdy má cena (podle těch, kdo mají na její výši zájem) dosáhnout vrcholu. Vlastně v tu dobu už to nikoho ani nenapadne, bude po volbách.

Může uspět premiérův nápad prokázat řetězcům "nepřiměřený majetkový prospěch"? A je to úkol pro Specializovaný finanční úřad, který vznikl proto, aby zefektivnil výběr daní od největších firem v zemi?

Pravděpodobnost je mizivá. Ne že by byl český maloobchodní trh, bráno z pohledu spotřebitele, nějakým ideálem. Postupná koncentrace daná zejména tím, že některé nadnárodní řetězce své tuzemské sítě prodaly větším hráčům, konkurenci neprospívá a je na něm určitě co kontrolovat, například skutečné zisky těch největších. Ale že by měla být výchozím bodem zrovna cena másla? Vždyť stačí se podívat na světové ceny a je hned jasné, že zdražování není místní specialitou.

Výkyv na komoditních trzích souvisí jak s poptávkou, tak s nabídkou. Větší hlad Číňanů po mléčných výrobcích se neprojevuje poprvé a vždy se nabídka přizpůsobila. Růst cen navíc přichází po období, kdy byly mléčné výrobky levné, což souvisí s koncem evropských kvót na produkci. Stejně jako pokles cen část farmářů od produkce mléka odradil, současná vyšší ziskovost nové přiláká. Jak u nás, tak ve světě. Na trzích se surovinou a pak i na cenovkách v obchodě se to projeví se zpožděním daným zákonitostmi oboru. Výkyvy může zvětšit i vliv počasí (letos má na svědomí pokles produkce v mlékařských velmocech, jako je Nový Zéland a Austrálie), ale že protipohyb přijde, o tom historie komoditních trhů svědčí víc než výmluvně. Svět je dnes mimořádně propojený, což sice na jedné straně znamená, že mimořádná situace u protinožců se projeví i u nás, současně jsou ale výkyvy, díky možnosti dovézt zboží či surovinu v podstatě odkudkoliv, nižší než v minulosti.

Otázka, zda z růstu ceny suroviny neudělají v Česku působící obchodní řetězce zdražení o hodně výraznější, je namístě. Pokud to ale dokážou v případě másla, jde o příznak zásadnějšího problému. Znamenalo by to, že velcí hráči nějakým způsobem koordinují své jednání, jinak by se jim totiž vyplatilo předražení u konkurence využít k tomu, aby přilákali nové zákazníky. Pokud tu něco na způsob kartelu vzniklo, těžko jeho existenci dokážou finanční úředníci, jakkoliv specializovaní. Tady by se měl do hry vložit Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

Jak obtížné je kartel rozmetat, je dobře vidět na příkladu německých automobilek. Jejich komplot proti spotřebitelům, dodavatelům i životnímu prostředí se provalil až poté, co jednomu ze členů povolily nervy a ve snaze docílit nižšího trestu úmluvy prozradil. Domácím evergreenem jsou pak pochyby o tom, zda řádná konkurence panuje v telekomunikacích, když jsou operátoři schopní "sladit" cenu srovnatelných produktů div ne na korunu. I z toho se stalo politické téma, ale specializovaný berňák na ně Sobotka nikdy nevyslal. Asi i on tuší, že by to nemělo smysl. A to ve službách, oproti zahraničí předražených a často i zaostalých, čeští spotřebitelé i celá ekonomika přicházejí o víc, než kolik jim kdy mohou vytáhnout z kapsy šmelináři s máslem.