Bývalý šéf Akademie věd ČR Jiří Drahoš je podle posledních průzkumů nejsilnějším (byť jen těsně před Michalem Horáčkem) vyzývatelem Miloše Zemana v lednovém boji o Pražský hrad. Pokud by mu kandidatura na českého prezidenta vyšla, chce se od nynější hlavy státu v lecčems odlišit. "Nebyl bych jen kladečem věnců. Ale zároveň bych nekomentoval každodenní drobnosti. Když prezident promluví, má to mít váhu, hlavu a patu," prohlásil Drahoš v rozhovoru pro HN. Na rozdíl od Miloše Zemana je také jasným zastáncem našeho členství v EU a podporuje přijetí eura. V čem jsou si naopak podobní, je postoj k přijímání uprchlíků. To Zeman přímo odmítá a Drahoš je sice smířlivější, ale zůstává skeptikem. Zřejmě i s ohledem na nálady v české veřejnosti.

HN: Poslední průzkum vám přiřkl třináctiprocentní podporu, Michal Horáček za vámi zaostává jen o 0,6 procenta. Není to tím, že vaše kampaň je zatím nenápadná, chladná?

Nemám pocit, že by byla nějak chladná. Od června trávíme tři až čtyři dny týdně na různých místech v regionech. Debatuji s lidmi, navštěvujeme podniky a přijetí od lidí je velmi příjemné, vřelé. Kampaň by samozřejmě měla gradovat, o což se snažíme. Nyní připravujeme spuštění nového webu, chystáme i další akce. Do voleb zbývají ještě tři měsíce, já bych ty průzkumy nepřeceňoval.

HN: Máte nějaké poradce ze zahraničí?

Ne, mám tým čistě český, ten nejužší má na starosti strategii kampaně, pak mám přes 20 expertů, poradců pro různá témata, třeba pro ústavní právo, vzdělávání, ekonomiku.

Jiří Drahoš (68)

Přední fyzikální chemik, v letech 2009 až 2017 působil jako předseda Akademie věd České republiky. Jako spoluautor je zapsán pod 14 patenty, vydal na 60 prací v odborných mezinárodních periodikách. V 80. letech byl na zahraničních pobytech v SRN. Byl hostujícím profesorem na Univerzitě São Paulo v Brazílii. Je ženatý, s manželkou Evou mají dvě dcery – Radku a Lenku. Nikdy nebyl členem žádné politické strany. V březnu ohlásil kandidaturu na post prezidenta České republiky.

HN: Odmítáte ekonomické migranty a kvóty. "Pomozme lidem v životní nouzi, ale pouze tak, abychom neohrozili vlastní kulturu," stojí ve vašem programu. Není to jen alibi, jak si nepohněvat voliče?

V širších souvislostech říkám ano, pomozme, jsme společnost, která je humanistická. Pomozme těm, kteří to potřebují. Ale to je možné dělat dvojím způsobem. Buď je pozvat do Evropy do pro ně mnohdy cizího kulturního i náboženského prostředí, nebo jim pomoci v blízkých zemích, třeba v Turecku. Do Evropy ale přicházejí i ekonomičtí migranti například ze subsaharské Afriky, kteří neprchají před konflikty, ale před tím, že nezvládají život tam, třeba i ve spojitosti se suchem. A to mohou být desítky milionů lidí. Jen říkám, že Evropa nemůže tento problém vyřešit tím, že řekne − pojďte do Evropy!

HN: Miloš Zeman se hodně vyjadřuje nejen k uprchlické krizi. Byl byste jako on spíše aktivistický prezident, nebo byste měl blíže k podobě prezidentského úřadu, jaký známe z Německa?

Jako prezident bych především respektoval ústavu, která hlavě státu dává řadu důležitých pravomocí. Ale jsem přesvědčen, že prezident má silné hrací pole tím, že do společnosti vnáší témata, pojmenovává určité věci, měl by se také scházet s premiérem, být na jednáních vlády, zvát si k sobě ministry a debatovat nad tématy, která jsou důležitá. Takže pokud je aktivismus myšlen v tomto směru, tak takovým bych byl, určitě ne jen kladečem věnců. Ale nekomentoval bych každý den já nebo můj mluvčí ony drobnosti, jež se dějí na politické scéně. Když prezident promluví, mělo by to mít váhu a lidé by měli vědět, že to má i hlavu a patu.

HN: Prezident je důležitá postava zahraniční politiky. Česko se nyní hodně upíná k Visegrádské skupině. Společně se snaží vystupovat i v rámci evropských struktur. Je to správná strategie?

Nepovažuji za dobré v rámci Evropy vytvářet paralelní centra. My jsme součástí EU a měli bychom hledat partnery zcela průřezově. To je jedna z chyb české diplomacie vůči EU, že jsme nečitelní. Jednou se zaštiťujeme visegrádskou čtyřkou, jindy mlčíme. Takže bychom se měli pragmaticky spojovat s těmi zeměmi, které mají společný zájem. Řekl bych, že na té nejvyšší politické úrovni konsenzus mezi státy V4 není.

HN: Měli bychom přijmout euro?

Jestli chceme hrát první ligu v rámci rozhodovacího procesu Evropy, měli bychom zahájit proces přijetí eura ve volebním období příští vlády. Já bych takovou diskusi určitě inicioval.

plaťme Eury, říká prezidentský kandidát drahoš. Proces přijetí by podle něj měl začít už za příští vládyjarvis_59d1271d498e2987e13d126f.jpeg

HN: To není mezi českými politiky běžný přístup.

Je to stejné jako v případě českého členství v EU. Naprosto schází rozumný způsob informování lidí, co by euro přineslo pozitivního a v čem by mohl být problém. Píše a mluví se jen o negativech. Za prvé jsme to slíbili, takže bychom ho přijmout měli. Jedním z hlavních důvodů však je, že po vystoupení Velké Británie z EU výrazně oslabila pozice zemí mimo eurozónu. Euro sice není výlučná podmínka, abychom mohli sedět u kulatého stolu s ostatními, ale je to jeden z důležitých faktorů, který by se měl brát v úvahu.

HN: Někteří politici hovoří dokonce o odchodu z EU. Jak byste se zachoval, kdyby něco takového začalo hrozit?

Takové situaci by se všichni politici měli napřed snažit zabránit. Není žádný scénář B. Nikdy se nám nežilo tak dobře a bezpečně jako teď. Jsem přesvědčený o tom, že v případě solidní proevropské kampaně stačí pět základních plusů a lidé by s vystoupením nesouhlasili.

HN: Vaším silným tématem je vzdělávání. V čem vidíte nedostatky?

Problémem českého vzdělávání je permanentní střídání v čele ministerstva. A to, že se politická reprezentace nedokáže domluvit v horizontu přesahujícím čtyřleté funkční období. Když něco pokazíte nebo i zlepšíte na začátku vzdělávacího procesu, tak se to projeví za deset patnáct let. Nejstrategičtější ministerstvo je pro mě právě ministerstvo školství.

HN: Sám jste vysokoškolský pedagog. Co české školství opravdu potřebuje?

Celoživotní vzdělávání. A také je nutné zaměřit se na to, jak se učí. Sleduji debatu, jestli potřebujeme víc faktických znalostí, nebo daleko více didaktiky. Mě nejvíc ovlivnili ti učitelé, u nichž jsem ani tak nezkoumal hloubku jejich znalostí, ale kteří zkrátka uměli učit.

HN: Mluví se také o objemu látky na úkor kvality.

Ano, to je další problém. Jestli děti potřebují všechny ty faktografické znalosti, které do nich hustíme. Vždycky si vzpomenu na Cimrmana, který jako učitel na Ukrajině testoval, zda si žáci nepamatují i věci, jež měli zapomenout. Naši studenti vychrlí, kdy byla Zlatá bula sicilská, ale o kontextu nikdo neví.

HN: Miloš Zeman se vzdal pravomoci jmenovat profesory, vzal byste si tuto možnost opět za svou?

Samozřejmě. Jako člen několika vědeckých rad univerzit vím, že profesura prochází dvoustupňovým procesem. Nepamatuji si, že bychom někdy řešili návrh na nekvalitní profesuru.

HN: Další kontroverzně vnímanou pravomocí prezidenta je udělování milostí, amnestií…

Plošnou amnestii považuji za naprostý přežitek a nesmysl a nikdy bych se k ní neuchýlil. Ale institut milosti považuji za důležitý. Je to světélko na konci tunelu pro každého odsouzeného. Úlohou prezidenta není pitvat rozhodnutí soudů. S touto tradicí souhlasím.

HN: V jakých případech byste ji udělil?

Zvažoval bych ji z důvodů sociálních, humanitárních nebo zdravotních. Vím, že stávající prezident to říkal také, ale z mého pohledu to nedodržel. A určitě bych milost nezdůvodnil podle mě špatným rozhodnutím soudu. Prezident není soudce.

HN: Narážíte na Jiřího Kajínka?

Nespadá ani do jedné z kategorií, které jsem zmínil. Takže jemu bych ji neudělil.

HN: Prezident má podle ústavy na návrh premiéra jmenovat členy vlády. Zeman z této jasně definované procedury udělal politický nástroj. Vy byste nic nezdržoval?

V ústavě není, že to prezident musí udělat zítra. Ale není také myšleno, že to má odkládat donekonečna. Určitě bych se s tím návrhem seznámil a dovolil bych si na to mít také svůj pohled. Ale pravomoc navrhnout ministra patří premiérovi. Nehrál bych určitě hru na to, že bych to nějak záměrně odkládal. Pokud bych měl výhrady, tak bych je s premiérem probral.

HN: Setkal byste se s dalajlamou?

S dalajlamou bych se sešel rád. A na oficiální státní úrovni bych ho přijal, pokud bychom se domluvili s vládou.