Města a obce dostaly na začátku léta nový nástroj, jak bojovat proti obchodu s chudobou a rostoucímu počtu problémových obyvatel. Novela zákona o hmotné nouzi jim umožnila prohlásit některé své části za sociálně vyloučené lokality. V nich pak noví nájemníci ztrácí nárok na doplatek na bydlení, který často končil v kapsách majitelů ubytoven a předražených bytů.

Zatímco řada obcí teprve vybírá, které lokality takto "ocejchují", Kladno přišlo s radikálním řešením. Jeho vedení hodlá označit za ghetto rovnou celé území třináctého největšího města v republice bezmála se 70 tisíci obyvateli, z nichž značná část denně dojíždí za prací do Prahy.

Po tomto kroku je však pravděpodobné, že se proti městu objeví žaloby: jednak těch, kteří nedosáhnou na doplatky, ale i lidí, jimž vyhlášení vyloučené lokality může například snížit cenu jejich nemovitosti.

9,26 miliardy

korun loni stát vyplatil na dávkách v hmotné nouzi. Doplatky na bydlení z toho tvořily třetinu, šest miliard šlo do příspěvků na živobytí.

Primátor Kladna Milan Volf rozhodnutí hájí.

"Nám sem chodí nepřizpůsobiví a jejich příval je obrovský. Tohle je jediný způsob, jak můžeme říct dost. Sociálně slabí nám ovládají město a pracovní úřad, který dávky vyplácí, jim k tomu dává podmínky," tvrdí Volf.

Největší středočeské město se tak stane určitou laboratoří. Kromě Kladna vznikají oficiální vyloučené lokality i v dalších českých městech − nikde ale na celém katastrálním území. Třeba v Mostě by takové označení měly dostat jen vybrané oblasti, v sousední Obrnici zastupitelé chtějí doplatků na bydlení zbavit obyvatele tří panelových domů. A něco podobného chystá i Bohumín.

"Máme vytipované tři lokality v centru města. Vztahuje se to převážně na ubytovny nebo bytové domy," vysvětluje mluvčí radnice Lucie Balcarová. S regulací v některých částech města chce začít také radnice v Aši.

Kladno ale podle Volfa nemá jinou možnost než sáhnout k celoplošnému řešení, ačkoliv jsou v něm například rozlehlé a bezproblémové vilové čtvrti.

Primátor je přesvědčený, že podnikatelé, kteří pronajímají byty chudým a pak za ně inkasují sociální dávky, by postupně mohli "obsadit" i tyto lokality.

Důvod, proč si města novelu zákona vylobbovala, spočívá v tom, že tam, kde se vyhlásí vyloučená lokalita, nebudou moct noví nájemníci žádat o doplatek na bydlení. Jenže na něj mají nárok třeba matky samoživitelky nebo ovdovělé důchodkyně, které tvoří významnou skupinu sociálně slabých. Pakliže se ale přestěhují například do menšího bytu ve vedlejším domě, rázem budou mít smůlu. Proto je většina radnic s nasazením tohoto nástroje opatrná, i kvůli riziku zmíněných žalob.

Radikální krok kladenských radních překvapil i lidoveckého senátora a hejtmana Zlínského kraje Jiřího Čunka. "Věřím, že nejsou tak hloupí, aby to udělali. Ponesou veškeré následky, které z toho rozhodnutí vyplývají, bude-li to mít negativní důsledky," myslí si Čunek, který před lety jako starosta Vsetína proslul svérázným řešením problémů s Romy: z centra je sestěhoval do kontejnerů za městem.

Jak velkou skupinu Kladeňanů toto opatření zasáhne, plánují v příštích týdnech zjišťovat pracovníci neziskových organizací.

"Lidé v hmotné nouzi nebudou moci ve městě nadále existovat. Je to o tom, že město tu takové lidi nechce. Ve výsledku to postihne široké spektrum lidí, kteří vůbec problémoví nejsou," říká Kateřina Hůlová, šéfka zdejší pobočky Člověka v tísni.

Doplatky na bydlení jsou vleklým problémem. Ročně na ně stát vydá přes tři miliardy korun, nedaří se ale pořád vyřešit situaci, kdy lidé závislí na dávkách jsou v krizových místech − nejvíc jich je na severní Moravě či v severních Čechách − sestěhovaní v předražených bytech. Doplatky pak končí u majitelů nemovitostí, pro které je to lukrativní byznys.

Ministryně práce za ČSSD Michaela Marksová slibovala prosadit nový zákon o sociálním bydlení, za čtyři roky ve vládě se jí to ale nepodařilo.

Narazila mimo jiné na odpor měst, že by měla zajistit, aby pět procent bytů v jejich katastru bylo určených právě pro lidi v hmotné nouzi.