Centrální bankéři sice tento týden možnost pohnout se sazbami nevyužili, ale vlastně jako by se stalo. Je totiž možné vsadit si na to, že k jejich zvýšení přistoupí hned při další příležitosti. O domácí ekonomice totiž mluví prakticky jen v pozitivním duchu. A v době hospodářského růstu blížícího se pěti procentům i nedostatku pracovních sil ještě akutnějšího, než by historicky nejnižší nezaměstnanosti odpovídalo, ani není divu.

Guvernér Jiří Rusnok během své středeční prezentace zmiňoval další a další veličiny svědčící o výborné hospodářské kondici Česka, ale nakonec došel k názoru, že zvýšení sazeb, "už" druhé v posledních deseti letech, ještě může počkat. Rozvážný ekonom si myslí, že před takovým krokem bude lepší mít v ruce novou prognózu expertů ČNB a také neuškodí, když bude jasnější, jaký vítr zavane z Frankfurtu. Kroky Evropské centrální banky totiž přes všechny deklarace o samostatné měnové politice českou ekonomiku ovlivňují zásadně.

Tento postoj s guvernérem dle výsledku hlasování sdílí další tři členové bankovní rady, zbytek by politiku zpřísnil už předevčírem. To se dá přeložit jednoduše: sazby půjdou nahoru v listopadu. Pravděpodobnost brzkého "hiku" zvyšuje sám výsledek hlasování 4 : 3. Tak těsný souboj se ve vyhlášené zasedačce monumentální budovy v ulici Na Příkopě neodehrál už pět let. Většina jediného hlasu tehdy rozhodla, že repo sazba, s níž se od konce mandátu guvernéra Tůmy ani jednou nehýbalo, musí dolů, na 0,5 procenta, shodou okolností na úroveň, o niž těsná menšina usilovala ve středu. Při tehdejším hlasování se v bankovní radě zformoval čtyřčlenný blok v čele s guvernérem Singerem, který pravděpodobně (protokoly zůstanou ještě pár let v sejfu) ve stejném složení o šestnáct měsíců později spustil intervence proti koruně a s malými obměnami dominoval centrální bance vlastně až donedávna.

Tentokrát však názorové rozpory mezi zatím mírně menšinovými "holubicemi", které se při zvyšování sazeb nechtějí ukvapit, a "jestřáby", kteří dávají najevo, že čas pro další zpřísnění měnové politiky už nazrál, nejsou nijak zásadní. Důvodem je to, že míříme opačným směrem než v roce 2012, tedy od výjimečné situace a nezvykle nízkých sazeb k normálnějším poměrům. Na směru se nyní bankéři bez problémů shodnou a načasování je jen věcí taktiky. O potřebě zvednout úroky nyní mluví i ti, kdo ještě před pár měsíci do roztrhání těla bránili politiku oslabování koruny.

Tak to také vnímá měnový trh. Koruna ještě těsně před ohlášením výsledku jednání prorazila hranici 26 Kč za euro, ale když se ukázalo, že spekulanti jestřábí nálady v bankovní radě zatím přecenili, vrátila se během několika minut poslušně zpět. Výkyvy jsou však miniaturní, v řádu jednotek haléřů, což vedle již započteného očekávání brzkého růstu sazeb odpovídá nově nabytému přesvědčení ČNB, že "kurzový kanál", který také ovlivňuje vývoj cenové hladiny, je nyní deformován. Hodnotu české měny vůči euru totiž záměry a očekávání spekulantů, kteří v závěru intervencí skoupili stamiliardy korun, ovlivňují více než zvýšení úrokového rozdílu vůči eurozóně, který by za normálních okolností přilákal kapitál, a zahýbal by tak i kurzem.

Odklad zvyšování sazeb také znamená, že ČNB záměrně udržuje ekonomiku mírně přehřátou. K tomuto stavu ji přivedlo prodlužování intervencí, kdy − jak nedávno HN řekl šéf měnové sekce ČNB Tomáš Holub − banka "nechala papiňák trochu přetlakovat". Uvolnění koruny mělo trochu páry upustit, ale kvůli popsaným důvodům je dopad zatím malý. Vedle toho by centrální banka mohla přehřátí omezit vyššími sazbami. Že však za důležité faktory ovlivňující rozhodování vydává čekání na prognózu, kterou přesně před rokem k ukvapenému prodloužení intervencí nepotřebovala, či se odvolává na ECB, aby hned dodala, že kurzový kanál je pochroumaný, ukazuje jedno: ČNB se, vlastní jestřábí rétorice navzdory, s přehřátým papiňákem zatím cítí bezpečněji. Proinflační rizika ji neděsí zdaleka tolik jako možnost, že by růst cen znovu ochabl. Že to není v době pádících mezd, velkých útrat, silného exportu a oživených investic pravděpodobné, váží méně než obavy, které se pod kůži centrálních bankéřů zaryly v pokrizových letech. V ČNB tak vládne zcela jiná nálada než ve společnosti. Jak ukázala poslední data statistiků, nikdy v tomto tisíciletí (a dále do minulosti časová řada ani nesahá) se Češi nebáli růstu cen tak jako nyní.