Antikomunisté mohli jásat. V pondělí ve čtyři hodiny odpoledne zelo bezprostřední okolí předvolebního stánku Komunistické strany Čech a Moravy na frekventované křižovatce Anděl na pražském Smíchově prázdnotou. Řečnícího místopředsedu a ideologa partaje Josefa Skálu sledovali lidé jen z dálky, z tramvajové zastávky. A komunistická poslankyně Marta Semelová s úsměvem od ucha k uchu marně za doprovodu sladkého popíku nabízela kolemjdoucím komunistické Haló noviny.

"Že si už nedají pokoj," utrousil alespoň přihlížející mladík. Převážné většině lidí byl rudě zbarvený stan s transparentem "Mír, spravedlnost a bezpečí všem" lhostejný.

Laxnost však dává překvapivě najevo i sám Skála, nyní trojka pražské kandidátky KSČM. "Mám pochybnost, jestli je to efektivní," říká o významu kontaktní kampaně.

Politik, který ve straně platí za ultrakonzervativní alternativu pragmatického předsedy Vojtěcha Filipa a loni na sjezdu s ním jen těsně prohrál boj o předsednické křeslo, si na přímočarém vyjadřování přímo zakládá.

Josef Skála (65)

◼ V roce 1975 vystudoval žurnalistiku a učil marxleninskou filozofii na Karlově univerzitě.

◼ Byl členem Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže a členem předsednictva
Světové rady míru.

◼ V letech 1986 až 1990 byl předsedou Mezinárodního svazu studentstva.

◼ Po roce 1989 podnikal.

V letech 1991 až 1998 byl ve vedení společnosti Elixtrade, působil i v orgánech společnosti
Montprefa.

Od roku 1995 se angažuje ve firmě Comexport.

◼ Vydává internetovou revui StřípkyZeSvěta.cz.

Publikoval knihy a články.

◼ Členem komunistické strany je od roku 1970, v letech 2009 a 2016 byl zvolen místopředsedou KSČM. V roce 2016 prohrál souboj o křeslo předsedy strany s Vojtěchem Filipem poměrem hlasů 155 : 207.

◼ Jeho jméno figuruje v systému evidence zájmových osob StB v kategorii důvěrník.

"My tyto akce děláme z jakéhosi zvyku a stereotypu. Ale měli bychom napřít síly jinam.

Lidé dnes komunikují hlavně přes sociální sítě a média, proto se snažím využívat Facebook, psát do Parlamentních listů a hlavně mluvit s mladými lidmi jejich stylem. Libuji si v jazyce, který vstřebává všechno, co do něj vstupuje v posledních letech, včetně lexikonu nejmladší generace," zdůrazňuje.

Kádrová superrezerva

Pětašedesátiletý Skála, který se brání nálepce konzervativec, skutečně není všední komunista.

Řečeno slovníkem minulého režimu, ve Filipově partaji vyčnívá jako v časech socialistické republiky džínoví "pézetkáři", tedy šéfové podniků zahraničního obchodu, mezi tesilovými
řediteli továren a zemědělských družstev.

Nejde jen o švihácký zevnějšek a košatý slovník, ale hlavně o tah na branku a úroveň mocensko-taktického uvažování.

Nebýt listopadu 1989, seděl by dnes Skála v některé z klíčových kanceláří centrály KSČ. Možná dokonce v té hlavní, kde úřadoval stranický šéf Miloš Jakeš. "Byl jsem součástí různých úvah. Ale víc neřeknu. Možná jednou přijde doba, ale dnes by to zamíchalo kartami a mně by tady zvonily telefony," naznačuje tajuplně.

Skálova kariéra byla strmá a "internacionální". Od mladického vítání sovětských okupantů v srpnu 1968 se přes studium žurnalistiky dostal do vedení Socialistického svazu mládeže a Světové rady míru, hnutí podporovaného východním blokem. Roku 1986 usedl do křesla předsedy Mezinárodního svazu studentstva, jehož pražská budova byla považována za rezidenturu sovětské tajné služby KGB. A před Skálou svaz vedla pozdější šedá eminence KSČ Miroslav Štěpán.

Být duší vzteklé většiny

Skálovy kontakty z té doby byly cenné. Poznal se třeba se sovětským exprezidentem Michailem Gorbačovem, bývalým kubánským vůdcem Fidelem Castrem i s dnešním čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Přátelí se s nedávným rakouským kancléřem Alfredem Gusenbauerem nebo náměstkem syrského ministra zahraničí Faisalem Megdadem.

"Když to tady v roce 1989 prasklo, lanařily mě vlivné západní struktury. Mohl jsem být miliardář, někteří čeští miliardáři touto cestou zbohatli. Ale neudělal jsem to. Chtěl jsem si zachovat osobní integritu," vysvětluje šéfideolog KSČM.

Politolog Miroslav Mareš z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně soudí, že Skála by mohl u voličů zabodovat jako česká obdoba britského labouristy Jeremyho Corbyna nebo exkandidáta na prezidenta USA Bernieho Sanderse. "Razantnější a radikálnější styl by nyní KSČM mohl přivést víc příznivců než Filipova nepříliš protestní politika. Problémem Josefa Skály je, že zatím není znám širší veřejnosti," domnívá se.

Na zviditelnění Skála pracuje. Volí ostrý propagandistický slovník. Například že "dnes jsme subalterní subdodavatelé a třeseme se strachy, jestli principál v Německu nezačne kýchat, protože pak bychom dostali chřipku". Zároveň plánuje, jak KSČM dostat co nejdříve k moci. "Dnes je politika nikoli arénou boje o sladké iluze, ale arénou boje o rozčarování, rozladění, frustraci a hněv. Je skvělá sezona, abychom znásobili svůj opoziční potenciál a stali se duší, mluvčím a navigátorem co nejširší části naštvané a vzteklé většiny," burcuje.

Mladí mi dobíjejí baterky

Skála navíc vypouští balonky k očekávanému vítězi voleb Andreji Babišovi (ANO), jemuž by se při instalaci vlády mohla pomoc komunistů hodit. Politik KSČM doufá, že časem volby vygenerují "hodně špatnou variantu" a "výrazně méně špatnou".

Pak prý jeho partaj podpoří tu lepší výměnou třeba za zákaz účasti českých vojáků v zahraničních misích bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN nebo za princip "ani noha
českého vojáka na ruské hranici".

Babišových totalitních ambicí se přitom nebojí, zatímco případná protibabišovská koalice by podle něj "chtěla dokrást republiku". Směrem k Babišovi však vysílá i lehce výhružný signál, že "není úplně samostatný, někde si musel na podnikání půjčit". Ledacos prý slyšel.

Skálovo křídlo v KSČM tvoří hlavně bývalí funkcionáři a důstojníci. Přibývá ale i mladých radikálů. "Chodím hlavně tam, kde lidi teprve hledají, koho volit. Mladí mě často chytají za rukáv a vyjadřují sympatie. To mi dobíjí baterky," říká politik třetí nejsilnější strany v zemi.

Na Andělu však viditelně neuspěl. V 16.15 nastoupil do tramvaje číslo devět a zmizel. Asi tak, jako se mu před lety rozplynula perspektiva ježdění šestsettřináctkou a vládnutí bez voleb.