Do on-line světa se běžní Číňané mohli poprvé vypravit v roce 1995, ale virtuální svoboda netrvala dlouho. Hned rok nato začaly úřady vypínat internetové stránky, které byly komunistickému režimu nepříjemné. První na ráně byly weby organizací hájících lidská práva a zdroje zpravodajství jako Hlas Ameriky. Seznam cílů se rozšiřoval a rozšiřoval. Třeba New York Times se s čínskými čtenáři mohly rozloučit poté, co odhalily, kolik miliardářů mají členové pekingského politbyra v příbuzenstvu.

Stisk cenzorů zesílil vždy, když se ve společnosti zvýšilo napětí nebo třeba když se blížila důležitá událost či výročí. Následně mohl tlak zeslábnout, ale to už bez záruky. Úspěšné tažení YouTube tak v Číně skončilo, když na serveru začaly přibývat nahrávky nepokojů z Tibetu. Na čas se pak ještě opona zvedla, aby se brzy spustila definitivně. Google, majitel YouTube, tak přišel o další příjmy z čínského trhu. Podobnému osudu se chtěl vyhnout Facebook, další západní internetový obr. Jenže přišla revolta muslimských Ujgurů a s ní další "stabilizace", na které doplatily západní sociální sítě včetně Facebooku. Ten je od roku 2009 pro Číňany nedostupný. Tedy pokud se Velký firewall, technické monstrum sloužící cenzorům, neodhodlají obejít pomocí virtuální privátní sítě. To je však nepohodlné, něco to stojí a data jedou pomaleji, někdy až tak, že je využití řady služeb utrpení. I tento průzor do svobodného internetu navíc budou čínské telekomunikační firmy už za pár měsíců povinně blokovat.

Cenzura internetu není čínská specialita. Potýkají se s ním lidé v řadě náboženských diktatur i v zemích, které směřují k autoritativnímu režimu. Čína je však specifická − jak banální to konstatování − velikostí svého trhu. A pro ten stojí něco obětovat. Šéf a stále i rozhodující akcionář Facebooku Mark Zuckerberg tak čínskému režimu neodporuje. Naopak, udělal řadu vstřícných kroků, z nichž některé jsou už za hranicí dělící spolupráci od podlézavosti. Jako když při setkání s hlavním cenzorem internetu prohlásil, že chce, aby jeho zaměstnanci "pochopili socialismus", a proto pro ně nakoupil propagandistickou knihu, jejímž autorem je čínský prezident. Víkendové výstražné vypnutí služby WhatsApp, posledního pilíře impéria Facebooku, který byl v Číně použitelný, ukázalo, že ani to nemusí stačit. Pekingu vadí šifrovaná komunikace, a proto těm, kdo ji umožňují, drží nůž na krku. Dát pokyn, aby Velký firewall sklapnul i pro pakety WhatsAppu, je o to snazší, že tím přihraje uživatele domácím službám. Ty sice také nejsou z cenzury nadšené, když ale likviduje konkurenci, je i pro internetové kapitalisty komunistická diktatura užitečná.