O necelých pět stovek se od ledna zvýší průměrný důchod, čímž se dostane poprvé nad hranici 12 tisíc korun. Rozhodnutí vlády valorizovat o kapku víc, než ukládá zákon, příliš nepřekvapilo. Zvýšení je sice příjemné, o jednorázový předvolební dárek ale tentokrát nejde. A vzhledem k tomu, že jsou důchody v Česku vskutku rovnostářské, dostane se opravdu na všechny.
Důchodci se tak dostanou nad ty, kteří pobírají minimální mzdu. Ba dokonce by se dalo mluvit o bohatých důchodcích, protože zvýšení nejen pokryje celkovou inflaci, ale prý i tu speciální, která vychází ze speciálního důchodcovského koše, z něhož vyplývá, že staří lidé nepotřebují kromě léků a sem tam nějakého rohlíku s mlékem, jenž se dobře kouše protézou hrazenou veřejným pojištěním, prakticky nic.
Samozřejmě zvýšení důchodů nelze z osobního hlediska než přivítat, stejně jako jakékoliv jiné zvýšení příjmů (z hlediska rozpočtu jde o "projezené" výdaje, které by se určitě daly utratit nějak lépe, nicméně před volbami si takovou úvahu žádný politik nedovolí ani představit, natož veřejně verbalizovat). Přesto se při představě důchodu musí člověk tak nějak otřást strachy, zejména proto, že v něm v průměru stráví skoro celé čtvrtstoletí. Muže "zachraňuje" to, že jsou v penzi let jen 19.
Žena má na druhou stranu podle statistiky České správy sociálního zabezpečení důchod v průměru o dva tisíce měsíčně nižší. Asi za trest. V penzi přitom stráví pěkných 27,5 roku. Pokud by si chtěla přilepšit na úroveň muže, musela by z vlastních úspor každý měsíc k důchodu ony dvě tisícovky přidávat, takže by měla mít ušetřeno minimálně 660 tisíc, pokud tedy nepočítáme inflaci.
Podle statistik ČNB mají ale domácnosti celkem na vkladech 2,303 bilionu korun, což dělá v průměru 230 300 korun na obyvatele. Rady expertů "našetřit" si na důchod a před jeho započetím nakoupit všechny spotřebiče a nutné věci, které vydrží do sklonku života, se v kontextu délky a výše důchodu v poměru k úsporám, které navíc nemá každý, jeví jako scestné.
Jistě, je dobře, že vláda důchodcům přidala. Bez dodatečného příjmu − ze zaměstnání, je-li zdravý; od dětí, pokud jsou štědré; případně z renty, je-li senior movitý − lze ale stáří s důchodem přežít jen stěží. Kromě státní penze by měl proto existovat polokomerční doplňkový zdroj příjmů, na kterém by se kromě státu podíleli zaměstnavatelé i budoucí důchodci. Tedy to, co měla přinést penzijní reforma, která za této vlády, jež se aktuálně prezentuje jako zachránce důchodců, skončila bez náhrady v propadlišti dějin.
