Když se proputinovská, protievropská nacionalistka Marine Le Penová koncem dubna probojovala do druhého kola prezidentských voleb ve Francii, roztrhl se pytel s úvahami, jak to tam posune atmosféru neblahým směrem. Jenže, jak je vidět, byly to poplašné zprávy.

Podobně to může dopadnout s Alternativou pro Německo. Až během dne či dvou pomine nynější šok z toho, že se nahnědlá, přitom ale už tuze rozbratřená parta dostala do Spolkového sněmu, bude se svět zajímat spíše o to, jakých změn se teď Německo dočká.

Jenže ty změny se budou přece odvíjet od toho, jakou koalici poskládá Angela Merkelová − jestli se Zelenými a liberály ze strany FDP, či dokonce přece jen se sociálními demokraty z SPD, byť ti už oznámili odchod do opozice.

Ať zkrátka tak či onak, změny nebudou formovány podle původně euroskeptického, dnes především xenofobního a proruského gusta AfD. Německo jistě dál třeba zůstane pilířem evropské integrace.

Hon na dieselové čarodějnice

Ovšemže to budou divočejší čtyři roky, než byly ty dosud, kdy kancléřčina strana CDU vládla spolu s SPD. Budoucí pravděpodobná koalice CDU se Zelenými a liberály vnáší do hry některé řekněme exotičtější zájmy.

Zelení například požadují, aby striktně od roku 2030 už nebyla vydávána povolení k provozu nově vyrobených vozů se spalovacími motory. CSU, bavorská sesterská strana CDU, však naopak prohlašuje, že za žádnou cenu nepodepíše koaliční dohodu, v níž by bylo stanoveno takové pevné, prý šibeniční datum.

A ani liberálům z FDP se, soudě podle jejich programu, nezamlouvá myšlenka, aby bylo takhle dlouho dopředu jasné, kdy přesně zazní nad výrobou benzíňáků a nafťáků umíráček. Šéf FDP Christian Lindner dokonce těsně před volbami přirovnal tažení proti dieselům k "honu na čarodějnice". Podle něj by se do toho stát neměl moc míchat a spíš by měl nechat na lidech, ať se sami rozhodují, v čem chtějí jezdit.

Zrcadlově opačné to je ale s jiným limitem − uprchlickým. CSU, kterou za rok čekají zemské volby, se patrně pokusí trochu přitvrdit, neboť při celostátních volbách zaznamenala svůj dosud nejhorší výsledek v Bavorsku. Což znamená, že asi zatlačí na Merkelovou se svým známým evergreenem, aby bylo jasně řečeno, kolik běženců bude Německo do budoucna maximálně ochotno přijímat. Bavoři konkrétně navrhují limit ve výši 200 tisíc uprchlíků ročně.

Kancléřka se tomu zatím vždy bránila argumentem, že přece nelze tváří v tvář humanitárním katastrofám, jako je válka v Sýrii, takhle uměle stanovovat nějakou horní hranici. Bránit se tomu však bude nejen Merkelová, nýbrž i oba její možní koaliční partneři. Zvlášť Zelení trvají nejen na dalším přijímání běženců, nýbrž třeba i na zcelování rozdělených rodin. Tohle vybalancovat bude pro kancléřku těžké.

Stejně tak bude zajímavé sledovat, jak si třeba poradí s tím, že Zelení navrhují ještě progresivnějším klíčem než dosud zdanit bohaté lidi, tedy obyvatele s ročním příjmem nad sto tisíc eur. Liberálové jsou zásadně proti. Když je někdo úspěšný, proč jej za to trestat? zní jejich motto. Nutno říct, že zhruba takto to vidí i křesťanští demokraté.

A ještě jeden kámen úrazu: výdaje na obranu. Zatímco CDU i CSU chtějí za každou cenu dostat výdaje na dvě procenta HDP, jak to předepisuje členství v Severoatlantické alianci, staví se svým pacifismem proslulí Zelení proti, že prý to není rozumné. Liberály tohle zrovna moc nepálí, jsou v otázce peněz na zbraně řekněme někde mezi oběma tábory.

Pozitivní zpráva do ročenky 2017

Koruna, kterou si Angela Merkelová po oznámení výsledků vítězně nasadila, se tedy zdá být poněkud trnová. Jistě si na lecčems vyláme zuby. Nepochybně bude hodně zvažovat, jestli postupem času neoznámit, že v politice končí, aby mohl německý pravicový tábor zase nabrat síly v podobě nějaké nové tváře ve svém čele.

Jenže to nic nemění na tom, že se její země prezentovala jako stabilní demokracie, která se odmítla vydat nejistým, podvratným trumpovským nebo brexitovským směrem. Což je osvěžující zpráva, v mezinárodním ohledu zatím jedna z nejlepších za letošní rok.