Tuzemské budovy často spotřebovávají více energie, než kolik by musely. Společnost Enesa z ČEZ ESCO vlastníkům pomáhá najít možné úspory. Pomocí takzvaných EPC projektů dokáže snížit celkové náklady až o polovinu. Investici do modernizace pak majitelé splácí firmě přímo z úspor. "Úspory našim klientům garantujeme. Pokud bychom se nedostali na úsporu, kterou slíbíme, pak klientovi rozdíl doplácíme," říká v rozhovoru pro HN šéf společnosti Enesa Ivo Slavotínek.

HN: Kolik se v Česku EPC projektů uskutečnilo a za kolika z nich stojí vaše společnost?

Celkově jsou to již stovky budov. Jeden projekt přitom může zahrnovat více objektů. Například města často vypisují zakázky na balíky budov. Někdy tak jde o jednu budovu a někdy o deset. My v současnosti máme asi dvě stě projektů, které spravujeme a ve kterých navrhujeme úspory. Ve všech případech na začátku za poměrně krátkou dobu do budovy nainvestujeme a následně ji spravujeme, aby přinesla úspory. Klient pak splácí vstupní investici přímo z námi garantovaných úspor.

HN: Kdo patří mezi vaše klienty?

Převážně je to veřejný sektor, který tvoří zhruba 70 procent našich zakázek. Nejčastěji jde o města, obce a kraje. Přibližně 30 procent pak připadá na soukromý sektor.

Ivo Slavotínek

Je ředitelem společnosti Enesa – dceřiné firmy společnosti ČEZ ESCO. Současně je předsedou Asociace poskytovatelů energetických služeb, jejímž cílem je přispívat k rozvoji energetických služeb na českém trhu.

HN: U jakých budov nejčastěji hledáte úspory?

Nejčastěji pracujeme se školami, i když nejsou energeticky až tak náročné. Dáno je to tím, že škol je hodně. V našem zorném úhlu jsou také nemocnice, kulturní domy, plavecké stadiony, sportoviště, zimní stadiony či třeba domovy důchodců. Mezi naše velké projekty patří například Národní divadlo, Kongresové centrum Praha, úspory jsme také zajišťovali pro budovu Rudolfina. Naše energetické služby se dají použít pro jakoukoliv budovu, kde se nehospodaří úplně nejlépe s energií.

HN: O kolik jste schopni snížit spotřebu?

Rozsah je opravdu velmi široký. Někdy se úspora pohybuje okolo pěti až deseti procent. Dosáhli jsme ale i úspor okolo čtyřiceti až padesáti procent. Například Národnímu divadlu jsme uspořili polovinu spotřeby zemního plynu. Záleží vždy na konkrétní budově − jak moc je zanedbané energetické hospodářství a jak se o ni kdo stará. Lidský faktor hraje obrovskou roli.

EPC projekty

Energetická opatření se zárukou úspor (EPC) spočívají v tom, že investice do úprav nemovitosti je možné splácet zpětně právě z peněz uspořených na provozních nákladech. Podle Asociace poskytovatelů energetických služeb díky EPC uspořili vlastníci nemovitostí v Česku přes tři miliardy korun na energiích. Úspor se dosahuje pomocí moderních technologií i lepších provozních nastavení budovy.

HN: Stalo se vám už někdy, že jste u některého projektu garantovaných úspor nedosáhli?

Ano, stalo. V takovém případě doplácíme, kolik jsme slíbili. Také se následně snažíme zavést další opatření, abychom se na garantovanou částku dostali. Smlouva mezi námi a vlastníkem objektu je nastavena tak, aby motivovala k co největším úsporám obě strany. Pokud se propadneme pod garantovanou úsporu, nediskutujeme a doplácíme. A když se dostaneme nad ni, tak naopak dostáváme určitou prémii, která je pro nás zajímavá, a proto se snažíme ušetřit co nejvíce. Takže ano, stalo se nám, že jsme u některých projektů nedosáhli garantovaných úspor okamžitě, ale až třeba po roce. Poté co jsme provedli další úpravy.

HN: Jak dlouho vám klienti úspory, které zajistíte, splácí?

Je to relativně dlouhá doba. Standardní délka smlouvy se pohybuje mezi osmi a dvanácti lety. My na začátku do budovy investujeme a klient následně platí v podstatě to, co ho do té doby stála spotřeba objektu. Část peněz platí nám za naše služby místo za spotřebu. Ve chvíli, kdy smlouva skončí a on nám doplatí požadovanou částku, platí už pouze za vlastní spotřebovanou energii.

HN: Můžete uvést příklad, kolik u některého projektu činila investice do úspor a jakých úspor se dosáhlo?

Například u Kongresového centra Praha činila investice zhruba 125 milionů korun a ročně by se díky tomu mělo uspořit přes 20 milionů. My jsme na místě udělali poměrně významný zásah do technologií. Ty hrají klíčovou roli. Dnes jsme do budov schopni díky nim stále více vidět. Můžeme o nich shromažďovat velké množství dat, pomocí moderních softwarů je analyzovat a následně je díky tomu efektivněji provozovat. Budovy se proto snažíme spravovat podle toho, jak jsou v reálném čase využívané, a podle toho, jak se v nich pohybují lidé. Například u Národního divadla jsme využili rezervační systém, který nám pomohl získat informace o tom, kdy probíhají divadelní zkoušky, a podle toho nastavit vytápění v daných částech divadla. Velkou roli hraje také počasí, které zásadně ovlivňuje naši práci s daným objektem.

HN: Do jaké míry se v tomto ohledu o budovu stará počítač a do jaké míry člověk?

Snažíme se co nejvíce věcí automatizovat. Když ale nastane nestandardní situace, tak nastoupí náš tým energetických manažerů a vše vyřeší. Snaha eliminovat lidskou obsluhu je ale velká.

HN: Kde vidíte u českých budov největší potenciál úspor?

Největší potenciál vidím v řízení budov. Systémy měření a regulace dnes často u řady objektů nejsou dobře nastaveny. Velkou příležitostí je pro nás v podstatě vyladit tyto budovy pomocí energetického managementu tak, aby odpovídaly skutečným požadavkům lidí a abychom z nich dostali maximum.

HN: Jak se chcete dál rozšiřovat? Máte nastavenou hranici, kolik budov takto můžete spravovat?

Hranici žádnou nemáme, naopak ve skupině máme ambiciózní plány. Chceme dál pokračovat a portfolio rozšiřovat. Chtěli bychom také rozšířit naše služby. To znamená nedělat pouze projekty, které se zaplatí z úspor, ale i rekonstrukce objektů, u kterých budeme opět určitým způsobem garantovat výsledek. U nových služeb, o kterých nyní přemýšlíme, chceme stavět náš byznys právě na systému garantování.

HN: Proč se vám zatím nedaří dělat více projektů přímo pro stát?

Se státem je to zatím složité. Například i kvůli zákonu o rozpočtových pravidlech. Ten říká, že organizační složky státu, které jsou financovány z rozpočtu státu (například policie, armáda, věznice, soudy), nemohou přijímat žádný řekněme externí dluh. A jelikož naše energetické služby se splácí, tak už je to určitá forma závazku a to je ten problém. Pak jsou tu státní příspěvkové organice, mezi které patří například divadla, a ty taková omezení nemají. Právě zde už jsme několik projektů dělali. Na jejich příkladu se snažíme přesvědčit stát, že energetické služby s garantovanými úsporami jsou dobrou cestou, jak ušetřit.