Nikdo nechce používat vaše tiskové zprávy? Žárlíte na mediálně úspěšnější agentury? Často stačí nedělat banální chyby a neštvat novináře chováním, které do profesionálního vztahu marketérů a médií nepatří. Možná se dopouštíte některého z následujících 15 typických přešlapů.

Píšete špatným lidem. V době, kdy umí třídit adresář do skupin příjemců i Outlook, je nesmyslné zahlcovat redakce irelevantními tématy. Nezvěte časopis o marketingu na mysliveckou výstavu v Lysé nad Labem, jinak budete za spamery, jejichž zprávám nikdo nebude věnovat pozornost.

Místo obsahu máte jenom ego. Aby byl o tiskovou zprávu zájem, musí mít obsah. Americká poučka říká, že první tři písmena ve slově NEWS jsou NEW, tedy nový. Pokud novinářům voláte jenom proto, že firma slaví výročí a generální ředitel se chce vidět v médiích, většinou to dopadne špatně.

Máte velké oči. Drůbežárna z Horní Dolní málokdy získá pro svá témata dvoustránku v celostátním médiu a hodinový prostor v Hyde Parku. Tedy pokud tam zrovna není ohnisko nějaké veterinární katastrofy, což by bylo zpravodajsky zajímavé.

Jste nepraktičtí. Tiskových zpráv přijdou denně desítky, takže rozhodně nejste jediní, kdo chce zaujmout novináře. Když jim pošlete prázdný mail s prázdným předmětem a přílohou ve Wordu pojmenovanou Tisková zpráva, snížíte šanci na její otevření o 99 procent.

Máte nekvalitní podklady. Třeba fotografie určené do personální rubriky oříznuté z nějaké památky na divoký mejdan nebo textové podklady uložené ve formátu, který otevřete jen vy na vlastním počítači.

Posíláte staré věci. Někdy bývá složité dohodnout se s klientem, kdy se chce pochlubit novým projektem. Dokonce i v případě, že projekt je veřejně známý a tisková zpráva nesděluje nic nového. Ale přece jenom, poslat v září zprávu o věci, která se stala v květnu, je střelba mimo terč.

Lžete. Nabídnete redakci exkluzivní téma nebo hosta na rozhovor, a protože chcete klientovi vykázat co nejvíc výstupů v médiích, nabídnete tutéž exkluzivitu i další redakci. Vyjde sice několik materiálů, které potřebujete, ale redakce vás po takové zkušenosti budou ignorovat.

Stěžujete si. Redakce má právo materiály nepoužít. Není žádný nárok na jejich zveřejnění, natož abyste si pak stěžovali všude možně, že nic nevyšlo.

Kladete nesmyslné podmínky. Žijeme v době sociálních sítí. Zkoušet embargo na zveřejnění informace s týdenní lhůtou je záležitost z minulého století. Zejména ve chvíli, kdy novináře sezvete na hromadnou tiskovku.

Pletete si novináře s PR. Redaktor tu není od toho, aby převzal vaše materiály i "s chlupama" bez jakékoliv kritické práce s podklady. Nemůžete se divit, pokud připomene kontext, který pro vás nebude lichotivý. Nebo použije jenom jednu větu. A název firmy nebude psát velkými písmeny a bude ho klidně skloňovat.

Pletete si novináře s mediální databankou. Je drzé žádat po redaktorovi, aby posílal odkazy na hotové články nebo skeny z tisku. Na to použijte vyhledávač nebo mediální databanku.

Nechápete novinářský provoz. Pokud naplánujete akci na dobu, kdy má médium, o jehož přítomnost stojíte, uzávěrku, těžko na ni někdo dorazí. S tím souvisí další chyba: nespolehlivost. Zrušení rozhovoru 10 minut před jeho konáním, když je rozjetá celá mašinerie okolo a rezervovaný prostor v médiu, je bez vážných důvodů těžce neprofesionální.

Jste z Brna. Většina pražských redakcí nemá regionální zpravodaje, takže zvát je na tiskovou konferenci, která se koná v osm hodin ráno někde v hipsterském podniku v jihomoravské metropoli, se obvykle míjí účinkem. Není reálné, aby redaktor strávil skoro celý den cestováním.

Děláte humory. Posíláte pozvánky a podklady, kde vtip úplně přebíjí věcnou podstatu, a myslíte si, že to v redakčním fofru bude někdo luštit. V podstatě úplně stačí, abyste respektovali, že tu novináři nejsou jenom pro vás. A pak nemusíte naříkat, že vám v médiích není přáno.