Bořit konvence můžeme vždy, všude a ve všem. Ovšem nežijeme-li v totalitním systému. Raději si tedy nepředstavujme osud kuchaře, který by Hitlerovi naservíroval tradiční bavorské vdolečky s povidly a šlehačkou ve tvaru pěticípé hvězdy, ať už té sovětské rudé (respektive žluté), nebo bílé z amerických tanků. Přesně tohle totiž dokáže molekulární gastronomie, jež se pomocí chemie a fyziky vyžívá v roztodivné, někdy až kafkovské proměně tradičních jídel a nápojů.
V Česku ji od 90. let propaguje Petr Koukolíček, a kdyby se dal v tomhle byznysu dohromady s Josefem Pánkem − svérázným dobrodruhem, úspěšným spisovatelem a vědcem v jedné osobě −, mohl by do svých receptur zakomponovat i jeho skvělý algoritmus pro klasifikaci proteinů! Pak by se třeba taková jídla dala dlouhodobě uchovávat ve "veřejných ledničkách", které Čechům zatím příliš nevoní.