Byly doby, kdy se kolem každoročního setkání hlav států v rámci Valného shromáždění OSN zvedal velký povyk. Tady bouchal Nikita Chruščov svou botou do řečnického pultíku, tady Fidel Castro pronášel svoje protiamerické tirády.

Od pádu železné opony ovšem tato akce už takový lesk nemá, její význam se z unikátní globální politické estrády posunul spíše k čemusi na způsob festivalu kuloárních setkání, tedy k tomu, co se probere a případně i upeče mimo hlavní sál při neformálních rozhovorech. Projevy samotné trhákem nejsou.

V tomto ohledu by nás mohlo zajímat, o čem si mohl povídat prezident Miloš Zeman, když se v prostorech české mise údajně neplánovaně sešel s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem. Hovořili o ruském zájmu podrývat důvěru českých obyvatel v Evropskou unii a Severoatlantickou alianci? Či snad dokonce o nějaké formě podpory Zemanovi před lednovými volbami, například v podobě šíření falešných zpráv zejména o Jiřím Drahošovi? Na to jsou Rusové přece experti.

Jenže o obsahu jejich hovoru jsme se nic nedozvěděli, zato jsme si mohli vyslechnout, co Zeman pak povídal u řečnického pultíku. Byla to u něj už klasická snůška povrchních, ale populisticky našlehaných frází na téma terorismu a imigrantů.

Nejpozoruhodnější na projevu českého prezidenta tak asi bylo to, co v něm nezaznělo. Tedy jakou hrozbou pro poválečné mírové uspořádání na starém kontinentu jsou kremelské velmocenské aspirace, které se postupně posouvají stále blíže k nám. Z Čečenska na přelomu tisíciletí přes Gruzii o osm let později na Ukrajinu před třemi lety a loni i do Černé Hory, balkánské země, která se jen tak tak ubránila proruskému převratu. Celkem čtrnáct lidí, včetně dvou ruských občanů, bylo letos na jaře v Černé Hoře oficiálně obviněno z přípravy atentátu na tehdejšího premiéra Mila Djukanoviče s konečným cílem dosadit v zemi proruskou vládu, a zvrátit tak její snahu o vstup do NATO.

Či jinak: Právě v době, kdy se Zeman družil s Lavrovem, provádělo Rusko spolu s Běloruskem obrovské vojenské manévry podél hranic s Polskem a pobaltskými státy. Předseda Vojenského výboru NATO český generál Petr Pavel je před pár dny označil za "vážné přípravy na velkou válku". Nebylo by záhodno od pultu v OSN na to naši planetu pořádně upozornit?

Leč nechme Zemana. Také i vzhledem k obrovskému počtu řečníků se nedá čekat, že by mu někdo věnoval větší pozornost − kromě samozřejmě českých novinářů, kteří to mají v popisu práce.

Sraz vyvolává zájem především tím, že se ho účastní americký prezident Donald Trump. Jeho přelétavý přístup k mezinárodním otázkám (v loňské prezidentské kampani například sliboval, že "zkrotí" teritoriálně výbojnou, finančně manipulátorskou Čínu, a dokonce si po svém zvolení oproti všem zvyklostem telefonoval s tchajwanskou prezidentkou Cchaj Jing-wenovou, pak ale otočil, nyní Čínu vychvaluje, a co chvíli si dokonce telefonuje se šéfem pekingského režimu Si Ťin-pchingem) způsobuje po světě nemalý rozruch. Kdekdo se tedy v jeho projevu snažil vyčíst, kam se jeho ve twitterových zkratkách uvažující mysl zase brzy vrtne.

Když na jaře vydal Trump nečekaně povel k překvapivému raketovému útoku na syrské letiště, odkud vzlétly režimní helikoptéry s barely plnými bojových plynů, zatleskali jsme tomu. Konečně dostal tyran Bašár Asad, hlavní strůjce syrské tragédie, aspoň trochu facku. Jenže kde je teď tedy nějaká konzistence, pokud to mělo znamenat, že se USA po letech pasivity v podání Baracka Obamy zase chtěly vložit do dění na Blízkém východě? Jak chce Trump reagovat na to, že ruská letadla zrovna před pár dny zaútočila ve východosyrské provincii Dajr az-Zaur na bojovníky kursko-arabských milic SDF, vyzbrojovaných Amerikou?

Trump hovořil o všem možném, zejména o teď hlavní globální obavě v podání severokorejských raket, leč když si odmyslíme bombastickou rétoriku, postrádala jeho slova význam ve smyslu nějakého konkrétního posunu americké politiky. Pokud si tak rád telefonuje s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem, nastane už konečně změna na tuze propustné čínsko-severokorejské hranici, přes kterou se čile obchoduje všem sankcím navzdory? Je Trump ochoten, a jak, na Peking v tomto zatlačit? Třeba něco takového chystá a v kuloárech o tom pohovořil, ale na pódiu to neřekl.