Nestává se často, aby od Palestinců dorazily nějaké povzbudivé zprávy. Jejich zarytá neochota souhlasit s existencí izraelského státu a přistoupit na kompromisy, které by z toho logicky vyplývaly, potopila v minulosti všechny pokusy o mírovou dohodu. A vzájemná nesnášenlivost, tedy mezi teroristickým hnutím Hamás vládnoucím v Pásmu Gazy a mezinárodní legitimitou se ohánějícím hnutím Fatah na Západním břehu Jordánu, tu jejich mizérii jen prohlubuje.

Přehuštěná Gaza − území menší než Praha, ale obývané dvěma miliony lidí − je na tom zvlášť bídně. Pásmo je sevřené izraelskou a egyptskou ekonomickou blokádou (Izraelci tak reagují na teroristické aktivity Hamásu, Egypťanům se zase nelíbí jeho podpora militantnímu Muslimskému bratrstvu, zejména buňkám na Sinaji). Jenže fatahovci se odmítají situací lidí v Gaze zabývat, dokud jim hnutí Hamás neslíbí loajalitu i třeba ve vojenských otázkách. Otrlí militanté z Hamásu se tomu jen smějí. A Gaza se tak dusí v odpadcích, dvě třetiny pláže jsou znečistěny splašky, neboť čističky nefungují, lidé ve státní správě nedostávají ze Západního břehu slíbené platy.