Již během studia Akademie výtvarných umění v Praze v ateliéru Jiřího Příhody byla Anna Hulačová považována za výrazný talent.

Svým projevem inklinujícím k archaické mytologii a primitivismu se výrazně lišila od soudobé sochařské tvorby. Její sochy mají výrazný rukopis s překvapivým tvaroslovím i barevností a svérázně fungují v každém prostředí.

Vaše práce jsou v současnosti vidět na mnoha výstavách. Máte pocit, že vás naráz všichni objevili, nebo je to přirozený průběh umělecké kariéry?

Samostatné vystavování vnímám spíš jako přirozenou součást výtvarné činnosti. Ale každopádně obojí hraje roli. Za možnosti výstav a podporu už na škole vděčím mnoha lidem.

Vystavujete i v zahraničí. Jak se liší západní umělecký provoz od českého?

Hlavně časovou náročností. Když se řeší odvoz za hranice, je s tím spojeno i organizování předem a nedá se nic moc nahánět na poslední chvíli. Je to svým způsobem organizačně dost náročné. Naštěstí hodně za mě řeší galerie.

Máte svého galeristu a své sběratele?

Ano. Zastupuje mě galerie Hunt Kastner. Jsem ještě ve spojení s německou galerií Meyer Riegger, která zastupuje taky Evu Koťátkovou nebo Jána Mančušku. Sběratele taky mám, ale nevím, jestli jmenovat jen někoho…

Anna Hulačová (33)

◼ Již během studia Akademie výtvarných umění v Praze v ateliéru Jiřího Příhody byla Anna Hulačová považována za výrazný talent.

◼ Pracuje s přírodními materiály a nebojí se realistických výjevů.

◼ Její sochy mají výrazný rukopis s překvapivým tvaroslovím i barevností a svérázně fungují v každém prostředí. Tedy nejen v galerijní bílé krychli, ale také ve veřejném prostoru.

◼ Když se v roce 2016 dostala do finále Ceny Jindřicha Chalupeckého, rázem si jí všimli galeristé i diváci a od té doby je na roztrhání.

Jaké jsou ohlasy diváků na vaše dílo?

Jak kdy. Někdy i negativní, ale vesměs převládají pozitiva a neutrální přístup.

Jak vypadá v současné době proces vaší tvorby?

Je to různé. Někdy je na začátku skica, ale vyhovuje mi také pustit se do práce s materiálem po ruce a nechat tvar formovat během procesu. Také mám ráda experimentování s materiály. Třeba beton je v současné době hodně oblíbený materiál, ale většinou ho ve finále kombinuju i s jiným materiálem. Co se týče instalace a výběru soch pro dané místo, přistupuju k tomu částečně racionálně i intuitivně.

Čeho si na umělecké práci nejvíc ceníte?

Volnosti a možnosti seberealizace. S tím je spojená svoboda ducha a objevování nových pohledů na svět.

Jaké jsou vaše představy o dalším vývoji vaší činnosti?

Mám teď dopředu domluvené nějaké výstavy, ale vyhovovalo by mi přiměřené množství výstav k přiměřenému tempu práce.

V jakých sbírkách byste chtěla mít svoje dílo?

Nad tím zrovna moc nepřemýšlím…

Související