Donald Trump nebyl před oznámením své prezidentské kandidatury v létě 2015 politikem. Jméno si získal coby majitel newyorské stavební společnosti, hlavně se ale proslavil jako celebrita v televizních estrádách, zejména třeba v pořadu, kde teatrálně vyhazoval lidi, kteří se u něj ucházeli o práci. Sociální témata, jako je otázka legalizace stejnopohlavních sňatků nebo pozitivní diskriminace ve prospěch menšin na úkor bělošské většiny, mu byla cizí. Peníze rozdával po troškách politikům na obě strany. Dnešní šéf demokratů v Senátu Charles Schumer od Trumpa v minulosti dostal dary v celkové výši asi devět tisíc dolarů. Pořádným konzervativcem zkrátka Trump nebyl nikdy, byť se rozhodl kandidovat za republikány.

Tohle všechno je nutné mít před očima, když sledujeme další Trumpův politický veletoč. Místo aby podporoval snahy svých spolustraníků v Kongresu o změnu zdravotnického systému, daňovou reformu a ostatní, vydal se − zjevně bez pocitu vnitřní rozpolcenosti, ideologické nedůslednosti a podobného − opačným směrem, tedy k demokratům. Hledá s nimi společný jazyk, aby prosadil změnu daňové soustavy, rozpočet na další rok, jakož i předělávku imigračního systému. Už se s nimi dohodl − aniž by o tom předtím nějak informoval republikánské zákonodárce − na odložení každoročního trápení s financováním vlády, a teď dokonce zvládl piruetu ve věci vízového programu pro děti ilegálních přistěhovalců do USA.