Podlaha vybíhající na stěnu, kulatý dětský pokojíček či sakura, ze které "padá" světlo na celé schodiště. Hrátky architektů Martina Sladkého a Kláry Melounové nepřestávají bavit majitele ani jejich návštěvy.

"Investor dobře znal naši zálibu v různých vtípcích, takže nám dal zcela volnou ruku. Pracovali jsme naprosto bez zadání. Pouze nám oznámil, kolik mají dětí," říká architekta Klára Melounová.

Příčka oddělující dva budoucí dětské pokoje byla také jedna z mála stěn, s nimiž se hýbalo. Nebyl to problém, architekti byli povoláni v ideální době − po ukončení hrubé stavby. "Vzniklo tak místo pro posuvnou stěnu mezi oběma pokojíky. Dětem zajišťuje potřebné soukromí a zároveň se jednoduchou manipulací vytvoří pokoj společný. Je to výhodné i do budoucna. Když jedno z dospělých dětí odejde, druhé může obývat celou plochu."

Dům je třípodlažní, v suterénu je technické zázemí, nezbytné fitnes. Posilovna se v případě potřeby promění v pokoj pro hosty: roztažením praktické pohovky od chorvatské Prostorie v odpočinkové zóně. V přízemí je obývací pokoj spojený s kuchyní, v prvním patře jsou dva dětské pokoje, ložnice rodičů a dvě koupelny.

Řadový dům v Hostivaři

◼ Rok realizace: 2017
◼ Autoři: ing. arch. Martin Sladký a ing. arch. Klára Melounová; ateliér de.fakto
◼ Obytná plocha: 230 m2

Linka i knihovna

Největším oříškem byl obývací pokoj, který je poměrně malý, a ještě do něj zasahuje schodiště a jedna pevná stěna. "Pojali jsme to tak, že kuchyňská linka přechází rovnou do knihovny v obýváku, takže obě místnosti fungují jako jeden celek. Do knihovny, koncipované jako galerie s různě velkými poli, je integrovaná nejen linka, ale i televize, knihy a obrazy. Horní kuchyňské skříňky z dřevěné dýhy splývají s obkladem − rovněž dřevěným, který sem jakoby vybíhá rovnou ze země. Bělený dub sjednocuje podlahy v celém domě, jen na exponovaných místech je použita keramika ve stejném dekoru. Společným prvkem jsou i dveře v celém domě až do stropů a bez prahů.

Dominantou obytného prostoru je kuchyňský ostrůvek, který zároveň slouží jako jídelní stůl. Je v jedné rovině s kuchyňskou linkou, takže k němu bylo třeba pořídit vyšší, barové židličky s pohodlnými područkami a opěradly. Nohy mají ze stejné tyčoviny jako konferenční stolky. Jídelní stůl je podepřen pouze kaleným sklem, takže navzdory své velikosti vytváří pocit levitujícího nábytku.

Sametově béžová sedací souprava odpovídá stylu autorů, kteří upřednostňují tlumené, nadčasové tóny. Útulnost domova pak dotvářejí osobní věci majitelů v galerii − knihovně.

Hlavně nerušit

Nenápadné barvy převládají i v dětských pokojích. "Nechceme to zařizovat vysloveně dětsky, ale tak, aby během doby, kdy dítě roste a mění své zájmy a potřeby, základ pokoje zůstával stejný a nerušil." Z praktického důvodu vznikla v dívčím pokoji i oválná postel. "Často používáme do dětských pokojíků postele aspoň se zahnutými rohy, aby na ně běhající děti nenarážely."

Dětské pokoje mají i svou vlastní koupelnu. Další koupelna přiléhá k jednoduše zařízené ložnici rodičů: velká postel, příjemné světlo, šatní skříň. Žádný pracovní kout či jiný rušivý element. Nenápadný je i vchod do koupelny, posuvné dveře splývající se stěnou. Koupelna je temnější, se všudypřítomným dřevem a antracitovým obkladem. Ani zde si architekti neodpustili další ze svých vtípků: okraje atypických umyvadel zaujmou poměrně malou výškou. Zapuštěná jsou do bílé desky, která tvoří jejich snížené dno. V něm nenajdeme ani klasický odpad, voda odchází nenápadnou skulinkou.

Nepřehlédnutelná je i vana, která je umístěna na konci, až za průchozím sprchovým koutem. Stejně jako umyvadla je vyrobena na míru, z umělého kamene Krionu. Zálibě v hravosti tak neunikla žádná z místností.

"Vymýšlíme různé vychytávky a legrácky, aby se lidem v našich domech nejen dobře bydlelo, ale aby je i bavily. Máme radost, že se to soudě podle ohlasů povedlo i v Hostivaři," uzavírá architektka.