Vláda těsně před koncem svého mandátu rozhodla o navýšení minimální mzdy od začátku ledna 2018 na 12 200 korun. Za období vládnutí kabinetu premiéra Bohuslava Sobotky se minimální mzda zvýšila ve čtyřech fázích v souhrnu o 3700 korun. Oblastí, kde však vláda tolik aktivity neprojevila, je redukce zdanění práce. Mezi 35 zeměmi OECD má Česká republika se 43 procenty osmé nejvyšší zdanění práce, což není úplně lichotivé. Je pozoruhodné, že při takto vysokých odvodech je česká nezaměstnanost na nejnižší úrovni ve své historii.

Neoklasická ekonomie přisuzuje minimální mzdě obdobné negativní efekty, jako mají další typy cenové regulace. V případě, že vláda nastaví minimální mzdu nad rovnovážnou cenu práce, dochází k poklesu poptávaného množství pracovní síly, což vede k vytlačování nejohroženější skupiny nízkopříjmových zaměstnanců do pasti nedobrovolné nezaměstnanosti. Tento model je s různou mírou intenzity průběžně podrobován kritice, která z velké části poukazuje na jeho nefunkčnost v podmínkách "tržního selhání". Nesmíme však zapomínat, že ono "tržní selhání" ve většině případů způsobuje svými zásahy do ekonomiky právě sama vláda. Je zajímavé, že institut minimální mzdy není v Evropské unii univerzálně rozšířený. Regulaci dna odměny nenajdeme například v Itálii, Rakousku, Dánsku, Finsku nebo ve Švédsku. Německo, největší evropská ekonomika, zavedlo minimální mzdu až od ledna 2015.