Americký prezident Donald Trump je nezdolný optimista. Letošní sezona hurikánů přejde a postižené regiony se nejen znovu postaví na nohy, ale nakopne je to k novému blahobytu, nechal se slyšet. "Věřte mi, budeme větší, lepší, silnější než kdykoliv předtím. Obnova začne. A na konci bude něco velmi mimořádného," vyhlásil Trump před několika dny, když se jel podívat do Texasu na následky hurikánu Harvey.
Trump má pravdu v tom, že údery přírodních živlů, především záplav, mohou vést k obnově, jejíž výsledek předčí stav před potopou. Dvanáct let po hurikánu Katrina, který na přelomu srpna a září 2005 zaplavil 80 procent New Orleansu, je dnes město čistší, modernější, se sníženou zločinností a s lepším školstvím než před hurikánem.
Houston, čtvrté největší město USA, průmyslově zdaleka důležitější než New Orleans, se nejspíše také vrátí ke své síle a prosperitě. Jinou otázkou však je, kdy to bude.
Trumpova administrativa může uvolnit miliardy dolarů na obnovu škod. Ale jednu důležitou věc zařídit nemůže − pracovní sílu, která by Houston znovu rychle vystavěla. A navíc je to spíše naopak, Trumpova politika může už tak problematickou situaci ještě zhoršit.
Podle dosavadních odhadů bylo v širší metropolitní oblasti Houstonu zničeno na 30 000 rodinných domů a přes 100 000 dalších bylo poškozeno. Jejich obnova bude vyžadovat armádu tesařů, pokrývačů, zedníků či jen obyčejných nekvalifikovaných dělníků, kteří zvládnou sádrokarton.
Nejsou lidi
Jenže přesně v tom bude potíž. Americké stavebnictví už několik let válčí s problémem, pro který se v někdejším socialistickém Československu vžilo jednoduché konstatování "nejsou lidi".
Rodilí Američané, tedy američtí občané, se do tohoto oboru nijak nehrnou a celá profese stárne. Starší dosluhují a odcházejí, ale mladí je nenahrazují. Loni v červenci scházelo americkým stavebním firmám 240 000 lidí. A podle průzkumu z letošního srpna má přes 60 procent firem nouzi o zaměstnance. V Texasu je to 69 procent společností podnikajících ve stavebnictví.
Není kde brát. Ale co udělá nešťastný zaměstnavatel, když má zakázky, ale nemá lidi, a když na legálním pracovním trhu zájemci o práci nejsou? Obrátí se na šedou zónu.
Vedle zemědělství či uklízecích prací patří právě stavebnictví v USA k oborům s největším podílem pracovníků z řad imigrantů. Jak legálních, kteří v zemi mohou dočasně pracovat, tak těch ilegálních, bez patřičného pracovního povolení.
Podle dat za rok 2014 pracovalo ve stavebnictví 15 procent "ilegálů" a konkrétně v Texasu to bylo 23 procent. Přímo v oblasti Houstonu to bylo patrně ještě více. S odhadovanou populací 575 000 ilegálních imigrantů patří metropolitní oblast Houstonu mezi místa s největší koncentrací "ilegálů" v USA.
Nebo to lze říct i tak, že Houston, jedno z nejrychleji rostoucích amerických měst, byl dosud na svůj dynamický rozvoj zařízen. Využíváním ilegální pracovní síly.
Jenže do toho přišel prezident Trump se svojí politikou nulové tolerance vůči nezákonným přistěhovalcům. Už v únoru vyhlásila jeho administrativa nová pravidla, v jejichž rámci se možnost deportace vztahuje na kohokoliv, kdo v USA pobývá "bez papírů". Dosavadní praxe, za George Bushe i Baracka Obamy, byla taková, že policie a úřady šly víceméně jen po těch ilegálních imigrantech, kteří se dostali do konfliktu se zákonem.
Jen před několika dny prezident oznámil konec programu DACA, který od roku 2012 poskytoval ochranu mladým imigrantům, kteří přišli do USA ilegálně jako děti s rodiči. V praxi to znamená, že nevyřeší-li do začátku března jejich situaci Kongres, ocitne se postupně bezmála 800 tisíc mladých lidí žijících od dětství v USA rovněž v ohrožení deportací.
Tvrdý kurz, včetně zpřísnění režimu na hranici s Mexikem, už funguje. Sice ještě nebyl postaven ani metr Trumpovy "krásné, velké zdi", ale odstrašující efekt se dostavil. Počet zadržených při pokusu o nezákonný přechod hranice se meziročně snížil až o 60 procent. A počet deportovaných z USA naopak v první polovině roku 2017 o 40 procent vzrostl.
Z hlediska Bílého domu je to úspěch. Trump nedělá nic jiného, než že naplňuje slib, který dal v loňské kampani svým voličům. Jinou věcí je, jak moc je to přínosné pro celou americkou společnost, pro americkou ekonomiku a zcela konkrétně a aktuálně teď pro Houston.
Hlavním argumentem Trumpovy administrativy je, že ilegální imigranti ekonomicky poškozují americké občany, neboť jim berou pracovní místa. Nejen četné studie, ale také přímé příklady, jako je sektor zemědělství či stavebnictví, dokládají, že fakticky je to hodně děravé tvrzení. A pravda je spíše taková, že jde z velké části o místa, o která už sami Američané prostě nestojí.
Američané už záchodky neuklidí
"Pravda prostě je, že v Texasu není moc lidí, kteří by se přetrhli, aby šli do stavebnictví. Je tady horko a vy lijete beton, nebo ještě hůře asfalt. Taková je realita, a my přitom potřebujeme více lidí než kdykoliv předtím," postěžoval si Jeffrey Nielsen, viceprezident Asociace stavebních kontraktorů v Houstonu, deníku Washington Post.
A trefný byl před pár dny ve svém sloupku konzervativní komentátor listu Wall Street Journal Daniel Henninger, který jinak Trumpovu ekonomickou politiku spíše obhajuje. Nicméně tvrzení ministra spravedlnosti Jeffa Sessionse, že kvůli imigrantům jsou "statisíce Američanů bez zaměstnání", mu přišlo, řekněme, přinejmenším sporné.
"Jsem otevřen důkazům, že američtí zaměstnanci jsou ochotni za jakoukoliv mzdu konzervovat ryby v Massachusetts, uklízet záchodky v Motelu 6 v Georgii nebo v létě v Texasu asfaltovat střechy. Ale nevěřím tomu," popsal novinář to samé, co přímo z praxe znají zaměstnavatelé. Na tuhle dřinu už Američané nejsou.
Skutečný důvod Trumpova tažení proti imigrantům je jiný. Jsou to obavy jeho voličské základny z toho, že Amerika se mění kulturně. Ze země většinově bílé na hispánsky, asijsky a jinak barevnou.
Ten strach je reálný, má své konkrétní důvody a Trump díky němu legitimně vyhrál volby. Ale pro Houston a Texas, nebo teď i pro Floridu, kde budou potřeba dělníci po hurikánu Irma, to nejspíše znamená, že si budou muset pomoci samy, že se k jejich smůle nebude opakovat situace po hurikánu Katrina z roku 2005.
New Orleans obnovili ilegálové
Rovněž v New Orleansu a v celé Louisianě tehdy byla potřeba každá ruka. A přesto, že zaměstnávání ilegálních imigrantů bylo tehdy benevolentnější než dnes, formálně musel mít zaměstnavatel veškeré papíry v pořádku. Což by i tehdy komplikovalo potřebný příliv lidí do stavebnictví a rekonstrukčních prací.
A tak tehdejší prezident George Bush dočasně zrušil příslušné pracovní zákony tak, aby firmy mohly najímat lidi bez toho, že by kontrolovaly legálnost jejich pobytu v USA. Podle oficiálního zdůvodnění to mělo usnadnit situaci lidem, kteří za hurikánu přišli o dokumenty a potřebovali zaměstnat. Ale skutečný (a nejspíše i původně zamýšlený) efekt byl takový, že stavební firmy mohly bez obav nabrat "ilegály".
Podle následné analýzy Kalifornské univerzity v Berkeley tvořili ilegální imigranti více než čtvrtinu pracovní síly stavebních firem v New Orleansu. A s poměrně jasnou dělbou práce. Zatímco řádní zaměstnanci, tedy Američané, vykonávali kvalifikovanější profese, elektrikáře, instalatéry, ilegálové byli najati na ty "nejčernější" práce.
Škody po Katrině dosáhly sumy 160 miliard dolarů. Harvey byl patrně ještě ničivější, odhaduje se, že to může být až 180 miliard. I práce tak bude v Houstonu možná ještě více, než bylo v New Orleansu. Hádankou však je, zda ji bude mít kdo udělat.
"Bude to obrovský problém, frustrující pro lidi, kteří jen chtějí zpět své životy," popsal Scott Norman, výkonný ředitel Asociace stavebních firem v Texasu, pro Wall Street Journal současné kapacitní a personální potíže jeho odvětví tváří v tvář potřebě obnovit poničený Houston.
Prezident Trump nejspíše nepřehání, když říká, že Houston nakonec bude ještě "větší a lepší". Ale kvůli jeho vlastní politice to asi bude později, než kdyby se ilegální imigranti a jejich možní zaměstnavatelé nemuseli bát kontrol, jež pro ty první dnes mohou skončit vyhoštěním a pro ty druhé tučnou pokutou.
