Málokterému politikovi se povede stanout v čele vlády v okamžiku, kdy popularita jeho strany strmě roste, ekonomika trhá rekordy, klesá nezaměstnanost a zemi nehrozí žádné vnější nebezpečí ani živelní katastrofa. Ve Spojeném království teď vládne žena, která asi ještě před dvěma lety doufala, že se stane premiérkou v roce 2020, kdy v Downing Street hladce vklouzne do erárních "bačkor" nošených Davidem Cameronem a nebude si muset dělat hlavu z euroskeptických politiků umlčených v referendu v červnu 2016. Jenže Cameron sepisuje memoáry, které by si zasloužily pracovní název "Jak jsem to celé zmastil", vítězní probrexitáři jsou stále nespokojení a Mayová musí žonglovat snad s více míčky než její nešťastný předchůdce.

Možná jen Winston Churchill byl v květnu 1940 v nezáviděníhodnější situaci ve srovnání s paní Mayovou. Ta pronese na stranické konferenci Konzervativní strany v Manchesteru nejspíš ve středu 4. října zásadní projev pro domácí publikum o brexitu a celkovém směřování země. Očekávaný proslov opatřil Independent přívlastkem "make-or-break". A opravdu je docela dobře možné, že pokud si většinu delegátů, potažmo vlastních poslanců, po neúspěchu v předčasných volbách Mayová svou vizí nezíská, půjde v dohledné době "od válu". Přirozených spojenců má ministerská předsedkyně pomálu. Nejsilnějším argumentem pro to, aby se udržela v "čísle 10", je strach toryů z oslabení britské pozice při jednáních o brexitu, panika z prohloubení chaosu a hlavně noční můra v podobě posílení šancí labouristického lídra Jeremyho Corbyna dostat se k moci.