Když se řekne učitel, představím si zoufalce, který se nedostal na normální vysokou školu, takže skončil na pedagogické fakultě, sdělil mi můj dospívající potomek k problematice navýšení platů ve školství, o kterém bude dnes jednat vláda.

Člověka napadá, že studenti jsou možná ke svým kantorům zbytečně kritičtí, jenže tento názor na povolání, které se i přes mizerný plat stále drží na čtvrté páté příčce žebříčku nejprestižnějších zaměstnání v Česku, docela dobře koresponduje s pět let starým průzkumem společnosti Scio. Ukázal, že na pedagogické fakulty se hlásí a pak i dostávají žáci, kteří na střední škole patřili k těm slabším, tedy k těm, kteří mají v průměru spíše horší studijní předpoklady i výsledky. Podle samotných univerzit je dodnes nejhorší situace v oborech fyzika, chemie a matematika, kde je patrný drastický pokles zájmu maturantů. A o vstupních znalostech těch, kdo zájem mají, pak prý většinou ani nemá cenu mluvit.

Celé to má být důsledkem nízkých platů ve školství, takže i studenti, kteří pedagogikou nakonec prolezou, stejně z šedesáti procent zamíří mimo obor. A nikdo se jim nediví: pokud je nástupní mzda u kasy v hypermarketu větší než ve škole a mzda v distribuční společnosti po půl roce vyšší než tabulkový plat učitele po 27 letech výuky, evidentně je něco v nepořádku. Minimálně tím společnost dává najevo, že spotřeba je důležitější než výuka, protože jediné, co si moderní ekonomika žádá, je ne zcela poučený konzument. Nikoliv intelektuál, který by si místo nákupů podporujících růst HDP zcela neproduktivně četl.

Jenže je hypotetické zvýšení platů ve školství v rozpětí zhruba 1600−5200 korun na osobu, na které rozpočet stejně nemá, tím, co změní školství k lepšímu? Jak ocenit práci učitele na nějaké konkrétní střední škole, kde sedmdesát osmdesát procent studentů propadne u maturity? Má dostat víc, protože dokázal přesvědčit aspoň pětinu žáků, že škola dává smysl? Nebo by měl i se školou skončit v zatracení, protože takový typ škol žádná společnost nepotřebuje? A proč má učitelka v povinné mateřské škole, jejímž posláním je spoluvytvářet osobnost dítěte, až třicetkrát menší příjem než kouč, který dotváří manažera, který by s ohledem na vlastní plat žádné dotváření potřebovat neměl? Třeba kdyby měl dobrou učitelku v mateřince, kde se dá, jak víme od spisovatele Roberta Fulghuma, naučit všechno.

Platy učitelů jsou mizerné a to, že by měly být "konkurenceschopné", nezpochybňuje nikdo. Plošné posypání drobáky bez zhodnocení sítě škol a změny přístupu společnosti k výuce ale kvalitu, což je na rozdíl od množství (počtu studentů, diplomů) jediné kritérium, které dává smysl, do školství nepřinese.