Pouhé dva týdny po české premiéře filmu Temná věž dnes do tuzemských kin vstupuje další adaptace předlohy spisovatele Stephena Kinga.

Filmaři si tentokrát vybrali jeden z jeho nejslavnějších románů nazvaný To z roku 1986. Autor v něm na více než tisíci stránkách sugestivně líčí děsuplné události, jež se každých sedmadvacet let opakují v americkém městečku Derry, kde se záhadně ztrácejí děti.

Stejně jako v románu i v americkém filmu, který po předchozích režisérských rošádách natočil argentinský tvůrce Andy Muschietti, všechny hrůzy začínají zdánlivě nevinnou scénou, v níž lodička z listu papíru pluje strouhou zaplněnou deštěm.

Příběh je posunutý z roku 1957 až na konec 80. let, jinak ale v zásadě vychází z "retro" částí Kingovy předlohy. Jeho aktéry je sedm společensky odvržených a šikanovaných dětí. Právě vysmívaní outsideři se díky svému přátelství odváží postavit démonickému zlu, které se skrývá v labyrintu kanálů pod městem a má podobu zvráceně se usmívajícího klauna v renesančním kostýmu.

Na rozdíl od dvoudílné televizní verze románu, jež vznikla v roce 1990 a proplétala příběhy hlavních aktérů ve školním i dospělém věku, jsou protagonisty nového snímku výhradně děti. Jejich další osudy v dospělosti, které se v literární předloze odehrávají o sedmadvacet let později, má příští rok přiblížit další film.

Muschiettiho horor rozhodně není pro diváky trpící takzvanou coulrofobií, tedy přehnaným strachem z klaunů. Zejména když do kin přichází jen rok poté, co americká i evropská města zachvátila epidemie útočníků, kteří bezdůvodně strašili a napadali lidi v klaunských maskách.

Tančící klaun Pennywise, jehož ztvárňuje švédský herec Bill Skarsgård, je se svýma žlutýma očima krvelačné šelmy, zrzavými chomáči vlasů a zlověstným šklebem hrozivější a obludnější než jeho původní představitel Tim Curry z minisérie z roku 1990.

Digitální triky proměňují mrtvolně bílý obličej Skarsgårdova klauna v nestvůrného predátora. Curryho vyšinutý Pennywise, jehož masku inspirovalo vzezření Lona Chaneyho z němého hororu Fantom opery, ale působil zákeřněji, neboť se živil spíš dětským strachem než masem.

Velmi přesvědčivě se svých rolí ujalo všech sedm představitelů dětských postav, z nichž každá má jiný charakter, způsob humoru i fobii. Na rozdíl od předlohy a minisérie, kde vnitřní démoni dětí z 50. let dostávali podobu monster z klasických hororů studia Universal, v novém Muschiettiho filmu zhmotňují vlastní traumata − od koktání a obezity až po zneužívání.

Film

To
Režie: Andy Muschietti
Distribuce v ČR: Vertical Entertainment, česká distribuční premiéra: 7. září.

Dětští herci v čele se Sophií Lillisovou, představitelkou jediné dívky v klučičím "klubu loserů", předvádějí širokou škálu emocí, a zůstávají přitom sympaticky bezprostřední. A v první polovině filmu jsou navíc zábavní.

Příběh To je hororovým podobenstvím o překonávání strachu dětí na prahu dospělosti, včetně obav z lásky, sexu či menstruace. Vizualizace těchto i dalších podvědomých děsů je však ve filmu ve své krvavé drastičnosti příliš explicitní. Z efektně natočené, v poslední třetině ale poněkud zdlouhavé a jednostrunné antologie hororových obrazů se navíc vytrácí ono zneklidňující, plíživě mrazivé napětí vyvolávané Kingovou schopností učinit děsivým třeba i obyčejný výpustní otvor v umyvadle.

Méně otrlé diváky během sledování "první kapitoly" příběhu čeká několik vyhrocených "lekaček", při nichž na ně jako v domě hrůzy halasně vybafne nějaký bubák. Opravdový, pod kůži se intenzivně zadírající strach z neznáma jako při čtení Kingovy knihy ale zřejmě nepocítí.