Až kytarista Michal Pavlíček v sobotu na pražském Music Festiwallu zahraje skladbu Spanish Castle Magic od Jimiho Hendrixe, přiblíží se nekonečnu.

Hendrix sice své dnes už prehistorické rockové dílo natočil roku 1967 jen v tříminutové délce, při koncertech ho ovšem až trojnásobně protahoval. Jako by skladba neměla začátek ani konec, někde v nadzemském přehrávači trvale zněla a jen kdosi na několik minut otočil knoflíkem hlasitosti z naprostého ticha k maximu.

Do pražských Modřan − kde se Music Festiwall, věnovaný především kytarové hře, zítra a v sobotu uskuteční − chystá jedenašedesátiletý Pavlíček s doprovodným triem své "best of" z instrumentálních skladeb a jedné písně: Velikého lalulá z repertoáru kapely Stromboli.

Standardy od Hendrixe a také skladbu Jeffa Becka nazvanou Freeway Jam si s ním ale v další části koncertu zahrají dva virtuózní, skoro o generaci mladší kytaristé z ostrovů: Brit Alex Hutchings a irský muzikant Simon McBride. Na Festiwallu, jenž je přístupný zdarma jako součást veletrhu s hudebními nástroji, též vystoupí samostatně. "Jsou to velcí střelci, mile mě překvapili," říká o nich Pavlíček.

S ním kytaristy spojili pořadatelé modřanského festivalu v předtuše neopakovatelného muzikantského jamu. Pavlíček oba hudebníky slyšel z nahrávek, naživo se sejdou teprve na páteční zkoušce.

Není tedy zatím jisté, kolik si při svých sólech z onoho nekonečna ukrojí a zda v délce skladeb nepřekonají i samotného Hendrixe: zahrají ještě jeho skladbu Little Wing, která rovněž otevírá dalekosáhlé obzory k improvizaci.

"Je to slavný hit, hodně populární v kytarovém světě. Harmonicky pestrá skladba, kde kytara tklivě zpívá a je i agresivní. Obsahuje obě emoce," říká Pavlíček k Little Wing, kterou na koncertech hraje také anglický kytarista Jeff Beck.

Právě ti dva − Hendrix a především Beck − Pavlíčka ovlivnili během jeho hudebního zrání. "Ze všech kytaristů mám Becka nejraději," říká s tím, že málokterý z hráčů na kytaru je tak respektovaný napříč generacemi jako tento třiasedmdesátiletý Brit. "Po pár tónech okamžitě poznáte jeho osobitý rukopis. Pro kytaristy, kteří by se ho snažili kopírovat, je to nadlidský úkol, on je opravdový unikát," míní Pavlíček.

Podle něho není možné hudbu obou autorů, která se stala základem kytarové abecedy, ani nikam výrazně posunout. Proto bude Pavlíček v sobotu s ostrovními kolegy improvizovat na témata Hendrixe a Becka.

"Budeme se v sólech střídat. Uvážlivě, aby to nebyla jen bezbřehá a dlouhá exhibice, ale po pravdě řečeno, těžko se to dá zkočírovat, když jste v transu," říká s vědomím, že dnešní posluchač už není připraven na "desetiminutová" kytarová sóla jako kdysi.

Možná i proto Pavlíček v nových generacích kytaristů postrádá výrazné samorosty, kteří by určovali směr. "Ti kluci mají rádi kulometnou palbu," vysvětluje, že s léty se hra na elektrickou kytaru zrychlila a nabyla technické brilance hlavně v tvrdší muzice, ale jako sólový nástroj v pop music ustoupila do pozadí.

Nic to však nemění na faktu, že elektrická kytara − podle Franka Zappy největší vynález dvacátého století − si stále udržuje zásadní vliv na nové posluchače.

"Byla to rozbuška největšího hudebního hnutí v dějinách lidstva. Nahnala na stadiony půlmilionové davy, to nikdy předtím nebylo," říká Pavlíček − po loňské smrti Radima Hladíka dnes zřejmě nejvlivnější český rockový kytarista, navíc člen dvou takzvaných superskupin, které jsou schopny naplnit velké tuzemské haly či stadiony: Pražského výběru a Stromboli.

Sice se ještě před několika lety zdálo, že oběma kapelám odzvonilo, teď ale zažívají restart a přicházejí s novým repertoárem. Před třemi roky Stromboli po čtvrtstoletí vydala další studiové album Fiat Lux a Pražský výběr chce na jaře, jedenadvacet roků po desce Běr, natočit čerstvý repertoár. Podle Pavlíčka je hotových osmnáct skladeb.

Členové Pražského výběru se teď prý začnou bavit o napsané hudbě a zatím chybějících textech. "Budeme hledat cestu, abychom se shodli. Renomé Pražského výběru je tak důležité, že nebudeme dělat kompromisy. Nesmíme v rámci 'lásky jednoho ke druhému' přimhouřit nad něčím oko," naznačuje kytarista, že kapelu čekají napínavé časy. Hudbu navíc složilo všech pět členů Pražského výběru, zatímco starý repertoár z naprosté většiny vytvořili Pavlíček s Michaelem Kocábem.

Hudba to má být jiná, i když výběrovské kořeny v ní podle Pavlíčka zůstanou. "Začínající rockerský důchod přináší jiné pohledy. Snad jen kdybychom teď složili Zubatou, fungovala by víc," usmívá se Pavlíček v narážce na bláznivý hit z osmdesátých let.

Do nich se kytarista nechce vracet ani se Stromboli. Na rozdíl od někdejšího vypjatého rockového repertoáru bude chystané album spíš jemné. "Chtěl bych zdůraznit v akustické podobě Bářin výraz, který lidé neznají. Jen jednou jsme si tak spolu zahráli," říká v souvislosti se zpěvačkou Bárou Basikovou. "Bude to analogová, průzračná deska," slibuje Michal Pavlíček.

Ostatně do analogové doby se vrátí už v sobotu s Hendrixem.

Související