Skoro deset let si museli zaměstnanci počkat na viditelný růst platů. V letošním druhém čtvrtletí stouply nominální mzdy o 7,6 procenta, nejvíc od začátku roku 2008. Podle mnohých ekonomů se situace vymkla z kloubů. Jejím důsledkem má být ztráta konkurenceschopnosti, krachy firem a nástup další krize. Odbory se mezitím chystají ke stávce, protože platy a mzdy sice plošně rostou, ale ne všude, takže pořád se najde důvod k protestům. Ti, kteří se dostali k větším penězům, jsou rádi a navenek se pro jistotu neprojevují. Ekonomika mezitím zrychlila na 4,7 procenta, takže se zdá, že ji mzdové tlaky neohrožují. Přesto se z růstu mezd dá již nyní vyvodit několik zásadních zjištění.

Mzdy rostou nejrychleji od roku 2008, kromě silného růstu ekonomiky se o to zasloužilo i zavedení EET

Mzdy rostou mužům i ženám, těm dokonce ve druhém čtvrtletí o kapku rychleji. Přesto se rozdíl mediánové mzdy mezi pohlavími zrychluje, a to v neprospěch žen. Rozdíl mezi mediánem platů muže a ženy naposledy dosáhl 4881 korun, což je 17,9 procenta. Před pěti lety tento rozdíl dělal 3976 korun (17,2 procenta), v roce 2010 ve srovnatelném druhém čtvrtletí pak 3614 korun, tedy 16,6 procenta. Pravděpodobně jde o důsledek toho, že ženy pracují v hůře placených odvětvích, do kterých se mužům − dokonce ani mužům cizincům − nechce. Nutno ovšem upozornit, že se stále rozvádí skoro polovina manželství a že se o děti dodnes v převážné míře starají ženy. Zvyšování tzv. gender gapu proto bezpochyby není dobrou zprávou z hlediska vývoje, výchovy či vzdělání budoucí generace, jež jsou finančně čím dál náročnější.

Nejrychleji platy rostly v pohostinství a ubytování, spolu s dobýváním, těžbou a stavebnictvím jde ale také o jednu z oblastí, kde se snížil počet zaměstnanců. Nárůst průměrné hrubé mzdy v prvních dvou odvětvích o šestnáct procent je důsledkem zavedení elektronické evidence tržeb a výrazného zvýšení minimální mzdy. Obojí mělo viditelný vliv na oficiální odměny zaměstnanců. Trendy v této oblasti (zvýšení platů, snížení počtu lidí) naznačují, co se začne dít ve zbytku ekonomiky, pokud mzdy porostou stejně rychle jako teď, respektive když začnou nepříjemně zasahovat do zisků. Firmy se začnou zbavovat zaměstnanců, které tak úplně nepotřebují. Obávat se zatím nemusí pracovníci ve výrobě, vyhlídka kancelářských profesí v továrnách je oproti tomu o něco horší.

Vysoké mzdy také rostou o polovinu pomaleji než nízké. Jestli si v průmyslu a maloobchodě zaměstnanci polepšili o více než osm procent, v bankách a pojišťovnách, kde jsou stále nejvyšší mzdy, průměrné zvýšení dosáhlo 4,2 procenta. Podle statistiků jde o to, že se stírají mzdové rozdíly mezi odvětvími. To v praxi znamená, že si sice polepší všichni, ale nakonec budou mít všichni stejně málo. Kdysi se tomu říkalo komunismus.

Růst mezd také neznamená, že si každý může koupit všechno. Na rozdíl od másla, které má být kvůli vysoké ceně málem na příděl (státní potravinové lístky sice ve volebním programu zatím nikdo nemá, ale člověk nikdy neví, jestli máslo nakonec volby nerozhodne) a které si i tak může koupit skutečně každý, je bydlení vskutku luxusním statkem. Sociální bydlení (oproti máslu) je naopak ve všech volebních programech, reálně je ovšem k vidění zhruba stejně často jako jednorožec. Růst platů a normální bydlení jsou evidentně dvě rozdílné věci.