Učitelé vyhlásili stávkovou pohotovost a vůbec se jim nelze divit. Celá politická reprezentace se oficiálně shoduje, že by měli dostat přidáno, ale skutek zase utek. Koalice se hádá, odkdy přidat a o kolik vlastně, a ministr financí Ivan Pilný z hnutí ANO do toho brumlá, že v rozpočtu stejně nejsou peníze. A to je prosím pěkně před volbami, takže vládní partaje mají všechny důvody učitele nenaštvat. Co by asi tak bylo po volbách? Kontrolka opatrnosti už nebliká, kontrolka přímo řve.

Učitelé se připravují na stávku, odbory vyhlásily pohotovost

Zdá se sice, že po pětadvaceti letech, kdy se poměr platů vysokoškolsky vzdělaných učitelů k průměrnému příjmu neměnil (osciluje mezi 105 a 110 procenty), se přece jen něco hýbe. Partaje se ve volebních programech předhánějí v ochotě přidávat. ČSSD mluví o růstu platů na 130 procent průměrného příjmu, lidovci to mají podobně, ANO v programu píše, že přidá učitelům za čtyři roky 50 procent. Ale upřímně řečeno, věřte někomu, kdo byl čtyři roky u moci a udělal zhruba to samé co všichni jeho předchůdci − nic. Další věcí je, jak vážně volební programy brát. Najdeme v nich kdeco. ČSSD chce třeba opravit všechna nádraží v zemi, Andrej Babiš hodlá stavět rychlobruslařskou halu pro Martinu Sáblíkovou… Verbální miliardy sviští o sto šest, těžko říci, co z toho je míněno vážně a co jen jako folklor. Co když jsou folklorem opět právě učitelské platy? Kantoři správně tuší, že kdyby zůstali zticha, mohli by si po volbách opět vyslechnout, že "z objektivních příčin"… "vzhledem k realitě rozpočtu"… "zasazeno do reálného ekonomického rámce"… prostě že zase nebude nic. A že dál vyjde nastejno, jestli sedí za katedrou, nebo za kasou v Lidlu. Zmar a deziluze na pokračování.

Hrozba stávkou je samozřejmě extrémní krok. Ale extrémní je i situace, kdy jsou čeští učitelé příjmově na chvostu zemí OECD, lépe řečeno vlají ještě kus za ním. Takže proti jejich nynější razanci nelze nic namítat. Požadované zvýšení platů o patnáct procent je naprosté minimum. Navíc kantoři vlastně bojují za lepší budoucnost Česka. Vyšší platy ve školství by vedly ke zvýšení atraktivity učitelské profese, to zase ke zvýšení kvality výuky a tak dále.

Je vlastně ostudné, že v zemi, která se tak ráda pyšní odkazem Jana Amose Komenského, si musí učitelé vynucovat nebalkánské platy hrozbou stávky. Snad českým politikům pod tlakem konečně dojde, že bez slušně zaplacených učitelů cesta ke slušné budoucnosti země nevede. A snad tuto prostou myšlenku udrží i po volbách.