Texty takzvaných beatniků, jak se přezdívalo vágně vymezené skupině umělců v USA 50. a 60. let, k českému čtenáři pronikaly pozvolna.

Za minulého režimu vyšel román Jacka Kerouaca Na cestě, avšak pravidelněji se díla beatniků začala objevovat až po sametové revoluci. Velkou zásluhu na tom má překladatel Josef Rauvolf, který do češtiny skvěle převedl díla spisovatele Williama S. Burroughse či Kerouacovy monumentální Vize Codyho, za jejichž překlad byl odměněn Cenou Josefa Jungmanna.

Právě Rauvolfovou péčí teď nakladatelství Argo vydalo román Jeď! pozapomenutého autora Johna Clellona Holmese. Spisovatel, jenž roku 1988 zemřel ve věku dvaašedesáti let, napsal mimo jiné vynikající jazzový román Ságo. Nejvíce však proslul právě prózou Jeď!, svou prvotinou z roku 1952, někdy označovanou za první beatnické dílo.

Věhlas vychází spíše z dokumentárních kvalit než těch čistě literárních. Ne že by Jeď! bylo po literární stránce nepovedené − jde o čtivý portrét New Yorku, lépe řečeno jedné přesně vymezené části města, těsně po druhé světové válce. Nicméně dokumentární stránka je významnější: román zachycuje zrod takzvané beat generation.

Na tomto označení má autor knihy Holmes významný podíl − v listopadu 1952 v magazínu deníku New York Times otiskl článek nazvaný Toto je beat generation. V něm autorství této věty přiznává Jacku Kerouacovi a beatniky definuje jako generaci, jež se od té předchozí odlišuje novými hodnotami a přístupem k životu. Totéž Holmes vyjádřil v próze Jeď!.

Sám v ní vystupuje prostřednictvím svého alter ega Hobbese, který se vrací ze služby u námořnictva a přichází na Kolumbijskou univerzitu.

Na tamní katedře anglistiky tehdy působil excelentní literární teoretik Lionel Trilling, na jehož přednáškách se potkávali Jack Kerouac − v románu vystupující pod jménem Pasternak − i Allen Ginsberg, zde postava zvaná Stofský. V Holmesově knize se ale vyskytují též básník Gregory Corso, literát William Burroughs nebo pozoruhodné beatnické figury Neal Cassady a Bill Cannastra.

Kniha

John Clellon Holmes
Jeď!
2017, Nakladatelství Argo, přeložil Josef Rauvolf, 432 stran, 348 korun

Hlavní postavou příběhu je Ginsberg, tou vedlejší Kerouac a všichni ostatní jaksi stojí v pozadí. Z něho ve skutečnosti během následujících let vystoupili a knize dodali nový náboj, čímž ji uchránili před pádem do zapomnění.

Holmes autory beat generation zachycuje žurnalisticky, s odstupem, jako by mezi ně ani nepatřil. A částečně skutečně nepatřil. Bezprostřednost, jež je jednou z hlavních hodnot nové generace, je vyhrazena jeho postavám, nikoliv Holmesově alter egu. To klouže po okraji stránky a z něj otevírá pohled na život, který je vše, jen ne jednoznačný.

Holmesův portrét mladých beatniků není oslavou ani apologií. Je to pohled na určitý životní styl, který vypravěče fascinuje, na druhé straně možná také trochu děsí.

Popisovanou bezprostředností probleskuje zkáza a zmar a je celkem jedno, zda tento pocit vystihneme větou "mejdan, který nemůže dobře dopadnout", nebo zvolíme módní termín "neudržitelnost". Tato dvouznačnost Holmesově vyprávění dodává sílu. A čtenářům umožňuje si zase jednou naplno uvědomit, v čem spočívá neodolatelná přitažlivost všech romantických rebelií.

Související