Zvláštní náboj v pražském Rudolfinu získávají uvedení oratoria Stabat Mater. Skladbu, kterou se Antonín Dvořák vyrovnával s postupnou ztrátou tří dětí, tu krátce před svou smrtí s Českou filharmonií natočil její šéfdirigent Jiří Bělohlávek. V červnu, už po Bělohlávkově odchodu, ji Česká filharmonie zahrála znovu na jeho počest.

Zítra tu Stabat Mater zazní potřetí při zahájení festivalu Dvořákova Praha. A to ve špičkovém provedení, protože orchestr PKF – Prague Philharmonia a Český filharmonický sbor Brno doprovodí pomyslná „pěvecká OSN“: lotyšská sopranistka Kristine Opolaisová, slovenská mezzosopranistka Jana Kurucová, český tenorista Richard Samek a německý basista René Pape.

Všichni čtyři patří ke světové špičce, avšak nejsilnější pouto k Dvořákovi teď má sedmatřicetiletá Opolaisová. Roku 2010 prorazila, když v Mnichově zpívala skladatelovu Rusalku. Vloni na jaře si roli zopakovala v newyorské Metropolitní opeře − na letošní únorový přenos této inscenace do českých kin přišlo přes 7000 lidí.

"Nevím, jak bych vám to vysvětlila," odpovídá Opolaisová na dotaz HN, kde se vzala její náklonnost k Dvořákovi a české hudbě obecně.

Pěvkyně podotýká, že v rodině nemá české kořeny ani v Česku nikdy nežila. "Ale když jsem se začala učit Rusalku, jako bych prozřela. Na tu hudbu a jazyk zareagovalo něco hluboko ve mně. Jako bych na ni čekala celý život. Naprosto jsem si ji zamilovala. Možná to byl osud. Nebo jsem byla v minulém životě Češkou," říká.

Vzletná slova o lásce k české hudbě tuzemské publikum slýchává od spousty hudebníků, již zrovna přijíždějí do Prahy. Kristine Opolaisová však patří k několika málo těm, kteří českou hudbu šíří také v zahraničí.

V květnu se svým manželem, dirigentem Andrisem Nelsonsem, v německém Lipsku s tamním Gewandhausorchesterem uvedla program s áriemi ze Smetanových i Dvořákových děl a Novosvětskou na závěr.

Opolaisová je zvlášť pyšná na to, jak dobře zvolila program: kromě známých árií typu Měsíčku na nebi hlubokém z Rusalky vybrala z druhého dějství téže opery třeba Ó marno to je, případně árii sestry purkrabího Milady zvanou Dobrá! Já mu je dám! ze Smetanovy opery Dalibor.

"Publikum reagovalo úžasně. Takovou odezvu člověk očekává v Praze, ale ne v Lipsku, kde mi vyrazila dech. Je mi ctí reprezentovat v zahraničí českou hudbu," podotýká Opolaisová.

Dvořákovo Stabat Mater zítra zazpívá vůbec prvně. Učila se ho přes léto, a byť pro ni role byla nová, hudbu prý poznávala.

"V Dvořákovi slyšíme jedinečnou kombinaci dramatismu a lyrismu," líčí. "Spousta skladatelů je buď dramatických, nebo lyrických. U některých to po čase může nudit. Dvořákovu hudbu je těžké se naučit, ale ta vyváženost mezi silnou dramatičností a jemným lyrismem mě nepřestává udivovat," říká pěvkyně.

A stejně by mohla hovořit o postavě Rusalky. Nebo o sobě samé, jak trefně dodává.

"Považuji se za docela silnou osobnost, ale někdy si připadám slabá, a pak musím být flexibilní, abych se s tím nějak vyrovnala. Kombinace flexibility a síly je v životě užitečná. Pozoruji to na sobě, stejně jako v Dvořákově hudbě," míní.

Opolaisovou na zítřejším koncertě doprovodí dlouholetý kolega: s německým basistou Reném Papem zpívala ve slavném provedení Boitova Mefistofela v Bavorské státní opeře, které zachytil vydařený záznam na DVD.

Původně avizovaného polského tenoristu Piotra Beczalu ze zdravotních důvodů nahradí Čech Richard Samek. Kvůli záskoku byl uvolněn ze zkoušek v německém Essenu, kde se připravuje na inscenaci Smetanovy Prodané nevěsty.

"Bude zajímavé uvést Stabat Mater zrovna s nimi, ale také se moc ráda seznámím s Janou Kurucovou," říká Opolaisová v narážce na mezzosopranistku narozenou ve slovenském Kežmarku, která působí zejména v německojazyčných zemích a od sezony 2009/2010 je členkou berlínské Deutsche Oper.

"Ještě se mi nestalo, že bych z večera s českými hudebníky byla zklamaná. Vaši hudbu jsem si zamilovala," dodává Kristine Opolaisová.

Související