Nekritický obdiv k digitální ekonomice, který se prakticky zhmotňuje čím dál větším podílem investic, nutně musel zaujmout regulační orgány. Výsledkem situace, kdy jakýkoliv projekt či firma bez ohledu na kvalitu dokáže získat desítky a stovky milionů dolarů přes internet, pomocí tzv. prvotního úpisu digitální měny (což lze nejlépe přirovnat k prvotnímu úpisu akcií), a kdy investoři nejsou nijak omezeni plnoletostí ani množstvím peněz (na rozdíl od burzy), je klasická bublina. Přestože jde o virtuální měny, dopad je veskrze reálný. Stejně jako ve všech ostatních investicích i zde platí, že co může být extrémně výhodné, je také velmi rizikové. Na jednu firmu, jež svým investorům, kteří ji zafinancovali prostřednictvím koupě prvotního úpisu kryptoměny, vydělá "jistotu desetinásobku", spadá dalších devět, na kterých investoři prodělají.

Nejprve Spojené státy, Kanada a Singapur proto vydaly upozornění, že se na prvotní úpis digitální měny (ICO) může vztahovat podobná regulace jako na akcie. To je ovšem v přímém rozporu s "duchem" kryptoměn, které vznikly jako anarchistická reakce na všudypřítomnou regulaci, kvůli níž je život firem i jednotlivců možná bezpečnější, ale také výrazně složitější.

Ještě přísněji se na tento trh dívá Čína, která firmám takto získávat peníze zakázala. Což fakticky znamená, že se budou muset spolehnout na tradiční zdroje financování, které pro mladé a začínající firmy nejsou zrovna vstřícné. A že tamní občané nebudou moci spekulovat a vydělávat na tom, že byli u projektu první. Stejně jako to nemůže dělat běžný malý investor v případě vstupu jakékoliv firmy na burzu.

Nutno upozornit, že prvotní úpis digitální měny je v současné době velmi populární formou, jak pro svůj projekt získat peníze. Podle posledních údajů takto nové firmy získávají dokonce víc peněz než tradičním způsobem přes venture kapitálové fondy. Celkový objem trhu s kryptoměnami od začátku letošního roku stoupl z dvaceti na 150 miliard dolarů (před čínským zákazem to bylo dokonce 175 miliard dolarů), a když hustota primárních emisí stoupla na jednu za den, byl nástup regulace v jakékoliv formě jenom otázkou času.

I přes obrovský růst světového trhu kryptoměn se ale jeho celkový objem pohybuje kolem pouhých dvou procent trhu zlata. Pozornost států lze proto vnímat jako snahu ochránit ty, kteří se vidině vysokého zisku a následné reálné ztrátě nedokážou vyhnout. Rozumná regulace (což není to, co se předvádí například u bankovního sektoru) je v pořádku, zaříznout tento trh dřív, než dostane svoji šanci, by ale bylo chybou.