Mění se něco? Ne. Mantinelem pro severokorejského diktátora Kim Čong-una je něčí smrt. Pokud by při svých testech mezikontinentálních raket nebo nyní zkušebních jaderných výbuších třeba jen nějakým omylem zabil někoho mimo svůj stát, najmě z Japonska nebo Jižní Koreje, dočkal by se s největší pravděpodobností drtivé americké odvety. Pak by bylo na něm, jestli zmáčkne spoušť svých atomových zbraní, které má jistě dobře ukryty, a zpustoší část planety ohněm − a de facto spáchá na svém národu kolektivní sebevraždu.

Kimova nevídaná jaderná kulturistika nás děsí, leč zároveň je jasné, že za nynějších nekrvavých okolností žádná nová válka nevypukne. Proč ale, lze namítnout, si svět, zejména ten demokratický, Kimem tedy nejvíce ohrožovaný, nechává tu kulturistiku líbit?

vše o krizi mezi usa a kldr na jednom místě

Protože tu je pro Spojené státy a jejich spojence také mantinel. Američané by samozřejmě dokázali v preventivních náletech rázem zlikvidovat podstatnou část odpalovacích ramp a raketových arzenálů vůbec. Jenže, jak řečeno, asi ne všechno. A pchjongjangský režim dal přitom už mnohokrát najevo, že by na takový preventivní, konvenčními zbraněmi vedený útok reagoval asymetricky, tedy nasazením právě atomové zbraně.

Bohužel v tomto nutno Severokorejcům věřit. Jestli je někdo na světě zjevně schopen porušit sedmdesátileté tabu ohledně využití atomových zbraní, je to právě Kim Čong-un, výstřední, ve světě izolovaný a kvůli své tloušťce leckterými vtipálky vysmívaný, jenže ve svém stalinistickém skanzenu povinně zbožňovaný tyran.

Těžko mu přesně vidět do duše, ale nutně se vnucuje dojem, že se od ostatních, kteří kdy zkonstruovali jadernou bombu, liší v tom, že ji zjevně nemá jen pro odstrašující či zastrašující, nýbrž i pro sebedestruktivní účely. Prostě jako páku propadliště za situace, která by pro něj byla bezvýchodná. Nějaký jednoduchý recept, jak tedy na něj, neexistuje. Ideální by bylo, kdyby se Číňané přestali přetvařovat a pro severokorejský režim neprodyšně uzavřeli své hranice, neboť tamější pašerácký provoz vytváří pro Kima takřka jediný zdroj peněz.

Jenže diktátor nasadil se svými testy raket a bomb takové tempo, že pravdou je samozřejmě opak. A znovu se činil zrovna v den summitu zemí BRICS, tedy Brazílie, Ruska, Indie, Jižní Afriky a Číny, konaného v čínském Sia-menu. Což svědčí o tom, že si je Kim nadále jistý podporou pekingských soudruhů, jakkoliv je teď mohl naštvat.