Sedmapadesátiletý Daniel Moore žije v malém městečku Newton Falls na severozápadě USA. Nejpozoruhodnější na tomto koutu Ohia je jeho poštovní směrovací číslo 44444.

Zdejší Trumbullský okres je součástí takzvaného rezavého pásu − rozsáhlého území táhnoucího se pod Velkými jezery od Wisconsinu přes Illinois, Michigan, Indianu, Ohio a Pensylvánii až do státu New York. Jde o oblast, kterou v posledních třech dekádách postihl ekonomický úpadek, jak se postupně zavíraly místní továrny, ocelárny či doly.

Vzhledem k dělnické tradici tady byli historicky silní demokraté, jenže loni v "rust belt", jak zní anglický název pásu stiženého vyšší nezaměstnaností, odlivem mladých lidí a pocitem vykořeněnosti jejich rodičů, zabodoval republikán Donald Trump. A i díky tomu se stal americkým prezidentem.

Zaměstnanec oceláren Daniel Moore vše výše zmíněné v sobě shrnuje − žije ve městě, kde běloši stále ještě tvoří naprostou většinu, ale při pohledu na zbytek Spojených států, kde je čím dál víc Asijců a Jihoameričanů, se cítí jako cizinec ve vlastní zemi, jako relikt mizející průmyslové kultury. I když v letech 2008 a 2012 dal hlas Baracku Obamovi, loni volil newyorského byznysmena Trumpa.

Na konci letošního dubna Mooreovi doma zazvonil telefon a na druhé straně se ozval neznámý hlas s velmi zvláštním návrhem: "Za dva týdny by vás rád navštívil velmi bohatý podnikatel a mecenáš z Kalifornie a poobědval s vaší rodinou. Jste pro?" Dvojnásobný otec, který jako správný Američan nosí rád kšiltovku, se rozzlobil: "Tohle je nějaký vtip?!" Prý ani náhodou, na návštěvu k němu chce zkraje května přijít muž, jehož vynález využívají skoro všichni Američané. "No tak dobře," souhlasil Moore.

Jméno tajemného hosta se Moore dozvěděl až 15 minut před jeho příjezdem: Mark Zuckerberg.

Když se u něj v obýváku zakladatel Facebooku usadil doprostřed stolu, bavili se jak o Trumpovi, kterého Zuckerberg na rozdíl od Moorea a jeho rodiny nemá moc rád, tak o miliardáři samotném. "Je to obyčejný, milý chlapík. Než vstoupil, zeptal se, zda se má zouvat," popsal Moore zážitek pro server Business Insider. A dodal: "Řekl nám, že přijel, aby poznal svou zemi. Loni ho prý zaskočilo, že jí přestal rozumět."

Mark Zuckerberg skutečně v lednu 2017 oznámil, že během letoška chce zavítat do každého státu USA.

A od chvíle, kdy svou šňůru zahájil − návštěva u Daniela Moorea byla jednou z pečlivě naplánovaných zastávek −, se debatuje o tom, co je skutečným důvodem jeho cest. Nechce náhodou kandidovat na prezidenta? "To mně kladli na srdce − ať všem novinářům zdůrazním, že nepřijel kvůli tomu, že by chtěl být prezidentem," popsal Moore pokyny od Zuckerbergova týmu.

To, že sám Zuckerberg úvahy o kandidatuře odmítl a totéž říká těm, s nimiž se potkává, ale vlnu spekulací nezastavilo.

Jejímu posilování pomáhá sám miliardář, respektive jeho a manželčina nadace, kolem které se začíná soustřeďovat elitní spolek politických stratégů.

Už v lednu si organizace Chan Zuckerberg Iniciative (podnikatelova žena se jmenuje Priscilla Chan) najala do svého vedení Davida Plouffea, jenž byl jedním architektů úspěšné prezidentské kampaně Baracka Obamy.

Před příchodem k Zuckerbergovi působil Plouffe v managementu Uberu, ale šance pracovat pro charitu pátého nejbohatšího člověka planety byla nakonec lákavější než hašení nekončících skandálů nejhodnotnějšího start-upu světa.

O měsíc později k nim jako tisková mluvčí nastoupila Amy Dudleyová, jež ostruhy získala coby spolupracovnice viceprezidenta Joea Bidena a poté u senátora Tima Kainea, který kandidoval v tandemu s Hillary Clintonovou. V srpnu pak nadace angažovala Joela Benensona, experta na průzkumy a komunikační kampaně, který zastával vysoké posty v kampaních jak Obamy, tak Clintonové.

Plouffe, Dudleyová, Benenson… to je sestava jako dělaná pro někoho, kdo má velké politické cíle. Pro někoho, komu je bližší pohled demokratů než republikánů.

Scénář cest po Spojených státech, který Zuckerbergovi jeho špičkový tým nachystal, pak ze všeho nejvíc připomíná politická turné, na nichž uchazeči o Bílý dům objíždějí celou zemi a představují se lidem.

V Texasu Zuckerberg pomáhal středoškolákům uklízet zahradu a popovídal si s kazateli krátce poté, co připustil, ač dříve ateista, že Bůh je důležitý. V Mississippi navštívil hřbitov z občanské války a prohlédl si ropnou plošinu v Mexickém zálivu. V Michiganu zašel do fabriky Fordu, ve Wisconsinu se projel traktorem i nakrmil tele.

Skoro všude zavítal mezi vojáky, hasiče či policisty. A fakt, že dění dokumentuje fotograf Charles Ommanney, který zaznamenával i životy prezidentů Obamy a George W. Bushe, legendu o cestě z Facebooku do Bílého domu jen umocňuje.

Jenže… K čemu by vlastně Marku Zuckerbergovi bylo, kdyby se stal prezidentem USA? Už dnes patří k nejmocnějším lidem světa, službu, kterou vymyslel a na jejíž chod má zásadní vliv, používá každý třetí člověk na planetě. On sám se nikdy netajil tím, že pokud chce něco spasit, je to rovnou celý svět, ne jen jedna země − rád by třeba připojil každého člověka k webu zdarma.

A jak poznamenává deník The Washington Post, Zuckerberg coby šéf Facebooku potřebuje stejně jako kandidát na prezidenta důvěru lidí. Aby mu s větší ochotou a důvěrou svěřili cenné osobní údaje a informace o svých životech. Tato důvěra je v době záplavy falešných zpráv a množících se hackerských útoků nalomená a nejlepší cesta, jak ji získat zpět, je vyrazit za lidmi osobně, nejlépe k nim domů.