Předvést, jak pevně se dá stisknout ruka americkému prezidentovi, nebo se setkat s ruským prezidentem v královském paláci a vyhnout se tomu, aby návštěva měla stroze pracovní, a nikoli oficiální ráz se všemi doprovodnými poctami, vyžaduje politický talent, ale koneckonců jde spíše o efemérní jevy. Což platí i o událostech, které francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi na dobré pověsti nepřidaly. Šlo například o odhalený účet za kadeření a líčení nebo marný pokus dát roli manželky úředně stanovený ráz.

Opravdový politický boj Macronovi začal až včera, když byl zveřejněn 160stránkový návrh reformy pracovního zákoníku, která byla klíčovým článkem jeho předvolebního programu. I když předvolební sliby vítěze letošních voleb zněly méně radikálně než návrhy poraženého Francoise Fillona, nutno přiznat, že navržená reforma míří na slabé místo. Tím je především skleněná zeď mezi zaměstnanci se smlouvami na dobu neurčitou a se smlouvami s omezeným trváním. Tato zeď vyrostla proto, že mezi oběma typy zaměstnání jsou v současnosti propastné rozdíly.