Velká Británie si opět uřízla ostudu. Země se v loňském referendu rozhodla odejít z evropské integrace, aby "ubránila svou suverenitu", "svrhla jho bruselského diktátu" a podobně, však znáte tyto floskule, vždyť je vykřikují i čeští mistři v krátkozrakosti, zdejší euroskeptici. Ale nyní − když je jasné, o co všechno ekonomicky a celkově společensky tímto krokem přichází − by ostrovní království rádo tak nějak jednou nohou v EU zůstalo. K rozvodovým jednáním, zahájeným letos na jaře, přistupuje se stále se měnícími požadavky či vychytralými návrhy, jak třeba nesplatit žádný z dřívějších závazků a přitom zůstat v celní unii.

Třetí kolo jednání, konané včera v Bruselu, skončilo fiaskem a je otázkou, jestli se čtvrté kolo vůbec bude konat podle plánu v říjnu. Odchod z unie je přitom jasně daný. Gong zazní v březnu 2019. Tak to určuje Lisabonská smlouva, jejíž článek 50, kde je o lhůtě vystoupení řeč, uvedla premiérka Theresa Mayová do chodu letos na jaře. Do té doby musí zkrátka být rozvod uzavřený, a kdyby ne, tak to půjde po zlém, rozchodem bez dohody.