Velká Británie si opět uřízla ostudu. Země se v loňském referendu rozhodla odejít z evropské integrace, aby "ubránila svou suverenitu", "svrhla jho bruselského diktátu" a podobně, však znáte tyto floskule, vždyť je vykřikují i čeští mistři v krátkozrakosti, zdejší euroskeptici. Ale nyní − když je jasné, o co všechno ekonomicky a celkově společensky tímto krokem přichází − by ostrovní království rádo tak nějak jednou nohou v EU zůstalo. K rozvodovým jednáním, zahájeným letos na jaře, přistupuje se stále se měnícími požadavky či vychytralými návrhy, jak třeba nesplatit žádný z dřívějších závazků a přitom zůstat v celní unii.

Třetí kolo jednání, konané včera v Bruselu, skončilo fiaskem a je otázkou, jestli se čtvrté kolo vůbec bude konat podle plánu v říjnu. Odchod z unie je přitom jasně daný. Gong zazní v březnu 2019. Tak to určuje Lisabonská smlouva, jejíž článek 50, kde je o lhůtě vystoupení řeč, uvedla premiérka Theresa Mayová do chodu letos na jaře. Do té doby musí zkrátka být rozvod uzavřený, a kdyby ne, tak to půjde po zlém, rozchodem bez dohody.

Při četbě britských médií člověk nabude dojmu, že to zajímá celý svět, zejména pak Evropu, která jako by trpěla představou, o co by přišla při takové tvrdé jízdě. Je prazvláštní, jak se dokážou ostrovní média ohlupovat. Nejprve o výhodách brexitu, nyní tímto. Nebo snad chce někdo tvrdit, že se zde, v Německu, Polsku, Itálii brexitem zabýváme s velkou obsesí?

Jistě, britská strana sice pořád dokola tasí různé návrhy, ty jsou však dost vágní. Když pak v jednáních dojde na detaily a věc se logicky zadrhne, začne obviňovat evropského vyjednávače Michela Barniera, že není dost flexibilní. Ten se však naštěstí nenechává vydírat. "Byl jsem požádán o flexibilitu," podotkl včera Barnier na tiskové konferenci a dodal: "Ale nejprve vy přijďte s jasnou pozicí."

Kromě finančních závazků, které se týkají třeba i slíbené evropské pomoci Ukrajině, se Britové nedokážou konstruktivně vymáčknout ohledně toho, jak bude vypadat hranice mezi Severním Irskem, jež je součástí Spojeného království, a Irskem. Hranice se po odchodu Británie stane vnější hranicí EU, což s sebou nese náležité zpřísnění kontrol. Zase nelze než říct: vždyť to bylo jasné od počátku, tedy už před brexitem, tak proč se tomu teď nechcete postavit tváří v tvář? Na to odpověď chybí, což jen ilustruje věc, která se o Spojeném království říká už pár let. Brexit je výrazem krize britské národní identity, nikoli promyšleným programem.