Práce lékaře na lůžkových odděleních nemocnic vypadala již před padesáti lety tak, že přijímané pacienty vyšetřil, svůj nález na psacím stroji sepsal a založil do chorobopisu. Po půlstoletí bouřlivého rozvoje medicíny dělá český lékař ve všech typech nemocnic to samé, pouze psací stroj vyměnil za počítač. Velkou část své pracovní doby překládá papíry, a to také proto, aby vyhověl všem vyhláškám a akreditačním pravidlům.

V době, kdy v celé zemi a ve všech lékařských oborech chybí pracovní síly a nemocnice omezují provoz pro nedostatek zdravotních sester a někdy i lékařů, se organizace nemocniční práce stále příliš nezměnila. Výkonů se dělá více a jsou čím dál složitější, ale logistické změny za těmi medicínskými pokulhávají. Proto většina lékařských specialistů tráví část své pracovní doby sepisováním zpráv a lékařští elévové v některých oborech nedělají první roky téměř nic jiného. Podobně i zdravotní sestry s bakalářskými nebo magisterskými diplomy převlékají či přebalují pacienty a na obsah své vysokoškolské odbornosti mohou zapomenout. Tento stav navíc umocňuje nedostatečný počet studentů na lékařských fakultách a trvalý odchod části absolventů do zahraničí. Zdravotní sestry zase přechází zcela mimo obor, protože i ony budou méně vytíženy a lépe zaplaceny téměř všude jinde než ve zdravotnictví.