Nechci slevu zadarmo, zní jedna z nejslavnějších hlášek z povídky Exkurze do zoo od Šimka a Grossmanna. Oba autoři měli velmi dobře nastudovanou českou povahu. Protože o ekonomickém chování české populace se dá říci jediné: žádnou slevu nechce. Respektive je ochotná akceptovat ceny, které jsou dle reklamy "naprosto neopakovatelné". Ona neopakovatelnost se ale vyznačuje převážně tím, že jsou absolutně nejvyšší v rámci Evropské unie. Také platí, že tento stav není nijak výjimečný a neomezuje se výhradně na jeden obor podnikání.

Jako první samozřejmě člověka napadnou ceny za volání a data. Noviny už dlouho zveřejňovaly srovnání, za kolik se volá v jaké zemi, ze kterého vyplývalo, že je Česko absolutně nejdražší. Tuzemským operátorům ovšem mnoho let stačilo vysvětlení, že jde o jiný trh (zřejmě o trh lidí, kteří si nechají líbit úplně všechno) a že české ceny jsou ty jediné správné. Dokázali dokonce i to, o čem se jejich mateřským podnikům na Západě mohlo jenom zdát. V boji za drahotu získali dokonce i ministra průmyslu a obchodu. To, že nakonec musel odstoupit, není výsledkem tlaku českého spotřebitele.

Podobný průběh měly i bankovní poplatky, jejichž výši nesrovnatelnou s obdobnými službami v dalších zemích prošetřovala v roce 2005 dokonce Česká obchodní inspekce i antimonopolní úřad, to vše za podpory vlády. Analytici v brokerské společnosti Wood tehdy spočítali, že české banky si z vybraných poplatků pokryjí dvakrát větší díl nákladů než jejich matky v Rakousku, Francii či Belgii. Poplatky se od té doby výrazně změnily, co však zůstalo, jsou neobvykle vysoké úrokové sazby u některých produktů. Jestliže se nyní, dvanáct let od rozpoutání "poplatkové averze", ČSOB rozhodla prémiovým klientům snížit úročení na kreditní kartě z dosavadních 17,8 procenta na necelých osm, je to určitě krok správným směrem. S ohledem na průměrnou sazbu ve výši 24 procent na kreditkách na celém trhu a průměrný zhruba patnáctiprocentní úrok na kontokorentních úvěrech (obojí nejdražší v EU) jde o všem o malý krok pro pár klientů jedné banky, nikoliv o velký krok pro české uživatele bankovních produktů.

Česká slevová mánie tak funguje pouze v letácích u hypermarketů. Tady ale nejde o reálnou slevu. Ve skutečnosti v tomto případě mění čeští spotřebitelé cenu za mizernou kvalitu. Volný trh, který definuje nabídka a poptávka, je tak v Česku vychýlen jedním směrem. A můžeme si za to sami.