Zrovna v den, kdy francouzský prezident Emmanuel Macron svolal summit o uprchlické krizi (za účasti ještě Německa, Španělska, Itálie, Nigeru, Čadu a Libye), přinesla zahraniční média zajímavou zprávu. Itálie hlásí zhruba 90procentní pokles v počtu běženců, kteří v srpnu dopluli k jejím břehům. Letos jich bylo od 1. do 25. srpna přesně 2932, zatímco loni za stejnou dobu 21 294.

Srpen je přitom spolu s červencem pro plavbu nejvhodnější. Moře je teplé, takže déle přežijete případné ztroskotání, a vlny malé.

Itálie, nutno ještě vysvětlit k těm číslům, se stala − po uzavření balkánské trasy v důsledku dohody EU s Ankarou podepsané loni v březnu − hlavní destinací pro lidi, kteří se kvůli válkám či jinému zoufalství ve svých krajích rozhodli vyrazit, obvykle přes Libyi, za lepším životem do Evropy.

Macronovu včerejšímu srazu tedy jaksi scházel moment naléhavosti.

Zatleskat by se mu dalo asi jen v případě, pokud se alespoň za zavřenými dveřmi debatovalo i o otřesných podmínkách v libyjských záchytných lágrech, kdy lidé čelí bití, znásilňování, krádežím, prostě tomu nejhoršímu, proti čemu lze někdejší podmínky v tureckých táborech ještě považovat za fešácké.

Kdo dnes − jako nedávno právě i Emmanuel Macron − argumentuje tím, že by měly v Libyi vzniknout tzv. hotspoty, tedy centra, kde by se uprchlíci mohli už na africkém kontinentu hlásit se svými žádostmi o azyl v Evropě a projít registrací, ať se nejprve postaví tváří v tvář tomu, jak to v rozvrácené severoafrické zemi dnes skutečně chodí.

Až se zkrátka vnucuje podezření, že pravým důvodem pro svolání summitu ani nebyla nějaká nová či hrozící uprchlická vlna, ba bohužel ani nějaká iniciativa, jak pomoci uprchlíkům stále živořícím v libyjských lágrech, ale snaha francouzského prezidenta napravit ostudu, kterou si uřízl právě svým prohlášením z konce července. Tehdy řekl, že ještě letos v létě zřídí právě v Libyi zmíněná centra. Znalci situace, jakož i mnozí diplomaté, anonymně citovaní všude možně v Africe i v Evropě, to považují za utopii.

Takže zpět k realitě. Na tento summit se jistě brzy zapomene, ne ale tak na čísla zmíněná v úvodu. Důvodem poklesu migrace jsou intenzivnější námořní patroly, včetně těch libyjských, financovaných z peněz Evropské unie.

Itálie také zavedla kodex pro fungování lodí lidskoprávních organizací, takže pašeráci už nemohou uprchlíky prostě naházet do moře, když k humanitárním lodím doplují.

Teď by to ale chtělo ještě pomoci Libyi, aby se nejen postavila na nohy, nýbrž aby se začala k uprchlíkům chovat jako k lidem.