Střet zájmů mám, ale já ho nezneužívám, slyšeli jsme loni od Andreje Babiše. Slova doplněná o nezbytné "Já jsem do politiky nechtěl" jsou nyní ještě víc na vodě, než když šéf hnutí ANO hájil svůj postup v kauze Čapí hnízdo a na půdě sněmovny popíral řadu svých předchozích prohlášení. Nad Babišem se vznáší nejvážnější možné podezření, takové, které by jeho předchozí aféry odstavilo na druhou kolej.

Slova "naši si klekli na FAU" jsou mezníkem. Pokud se potvrdí, že je spolu s dalšími třaskavými výroky na nahrávce zveřejněné anonymní "skupinou Šuman" pronesl Babiš, jsou jasnou indicií, že mocný politik a miliardář úkoloval finanční správu. V tomto případě dokonce tak, aby poškodila firmu stojící v cestě zájmům holdingu, který tehdy politik ovládal.

Že na nahrávce mluví Babiš, s jistotu nevíme a ani vědět nemůžeme. Šéf ANO si ani ne minutový záznam "nechce poslechnout" a komentuje prý jen to, co se dočte v médiích. Že bývalý ministr financí použil taktiku, kterou zvolil i v případě odposlechů svědčících o jeho zásazích do obsahu novin též vlastněných Agrofertem, ovšem nemůže být důvodem, proč kauzu ignorovat. A takovým důvodem nemůže být ani velmi problematický původ záznamu.

Nezávislí podřízení

Malostranské sídlo ministerstva financí od staroměstské adresy, kde úřaduje Generální finanční ředitelství (GFŘ), dělí Vltava a pár ulic na každé straně. Teoreticky by obě instituce měly být striktně oddělené. Zjednodušeně řečeno ministerstvo připravuje legislativu a po schválení zákonodárci ji finanční úřady aplikují. V tomto pojetí je šéf GFŘ mocnou postavou s garantovanou nezávislostí, kterou služební zákon ještě posílil.

V praxi ale samozřejmě vazby a tlaky existují. Ministr financí tlačí "berňák" ke krokům, které podporují jeho politiku, už jen proto, že politická zodpovědnost za výběr daní je na něm. To platilo vždy, ovšem v éře Andreje Babiše, který ministerstvo přímo ovládal od začátku roku 2014 do svého odvolání letos na konci jara, bylo propojení vidět zvlášť silně.

Současný šéf GFŘ Martin Janeček, uznávaný expert na daňové úniky, se za nová opatření typu kontrolní hlášení či EET bil jako lev na mnoha frontách. To bylo pochopitelné, dostával do ruky nástroje, po kterých volal. Vybral si ale i jednu hodně slabou chvilku. Způsob, jakým oponoval žádosti poslanců, aby prověřil, zda korunové dluhopisy nebyly zneužívány k daňovým únikům, vzbudil hodně špatný dojem. Zdálo se, že generální ředitel bere ohled na vysloveně soukromé potíže ministra financí. Zlidovělý nejkratší vtip s finanční tematikou (zní: "Finanční kontrola v Agrofertu") byl až nepříjemně blízko realitě.

Kdyby se prokázalo, že finanční úřady (či případně i celníci) na některou firmu "klekli" kvůli pokynu shora, šlo by o ještě horší faul. Kdo konkrétně takový pokyn dal, by nebylo to nejdůležitější, podstatné je, že jde o období, kdy už ministerstvo financí ovládal Andrej Babiš. Skutečnost, že postižená firma sídlí v areálu Prechezy a chemičce, kterou Agrofert ovládl před dvaceti lety, jaksi "překáží", důvěře v nezávislý postup berňáku nepřidává. Tvrzením finanční správy, že pracuje samostatně na základě vlastní analytické činnosti, a nikoliv na základě zadání a že žádné informace třetím osobám, tedy ani ministrovi financí, neposkytuje, by se lépe věřilo, kdyby Babiš tyto informace neměl. Nahrávka ovšem naznačuje opak.

Správným směrem letící třísky

Vlastně nejoptimističtější vysvětlení nahrávky by bylo, kdyby se ukázalo, že si na ní Babiš vymýšlel. Ostatně upovídaností a zálibou v drbech je proslulý. Vše ostatní by bylo u lídra strany s nejvyššími volebními preferencemi horší. V normální partaji by v podobném případě automaticky následoval sebezáchovný tlak na změnu v čele. To v ANO, kde platí Babišovo "Hnutí jsem já", nepřipadá v úvahu. O to důležitější bude důkladně prověřit motivy, které finanční úřad popoháněly.

Těžko se v případě kroků vedoucích k likvidaci firem spokojit s tvrzením, že takové kroky jsou při předcházení karuselům nezbytné. Aktuální je parafráze známého výroku Benjamina Franklina o svobodě: Kdo je ochotný tolerovat státní bezpráví v zájmu vybírání daní, nedočká se spravedlnosti a ani plné státní pokladny.