Postavíme stovky až tisíce nových bytů, hlásí velká města České republiky, která se zatím bytového fondu ve velkém vesele zbavovala.

Nové byty mají dát šanci těm, kteří na komerční výstavbu nedosáhnou, především mladým, rodinám s dětmi, důchodcům a lidem s nízkými platy.

Tyto obecní "sociální" byty ovšem nebudou rozhodně určeny pro sociálně nejpotřebnější lidi. Respektive pro ty, kteří by bydlení skutečně potřebovali nejvíc. V ubytovnách a "pod mostem" nyní žije podle odhadů na 200 tisíc lidí, jejichž situaci lze označit za "akutní bytovou nouzi". Ty města rozhodně nechtějí. Naopak, jakmile obce dostaly díky pozměňovacímu návrhu poslance ODS Vladislava Vilímce možnost vytvořit takzvané bezdávkové zóny (místa, kde lidé nesmí pobírat doplatek na bydlení), začaly je vyrábět jako na běžícím pásu.

Období privatizace končí. Začíná velká výstavba obecních bytů za miliardy korun

Pokud budou pokračovat tímhle tempem, bezdávkové zóny se záhy rozšíří na celé
území České republiky.

Pro koho je určené sociální bydlení, o kterém města stále víc mluví, než že by je nabízela, mohou napovědět programy politických stran.

Kromě "trvalek" typu seniorů a rodičů samoživitelů (najít si partnera je z hlediska sociální podpory zřejmě trestné) je ideálem "mladá" rodina.

Ta by se ovšem měla zavázat, že se z dané obce prakticky nehne.

Asi nejotevřeněji skutečný postoj většiny politiků vyjadřuje program strany Svoboda a přímá demokracie, která jasně uvádí, že podporu si zaslouží jen ti, "kteří vedou řádný život".

SPD bohužel detailněji nedefinuje řádný život, takže nevíme, jestli by se limitní hranicí pro získání podpory na bydlení staly tři piva, krabička cigaret nebo hlasitý sex dvakrát denně.

Pokud by vůbec někdo zodpovědný za chod státu měl skutečně chuť pomáhat lidem, kteří to potřebují, dávno by existoval zákon o sociálním bydlení. Města, především Praha, která dosud vlastní 35 tisíc bytů, by zase měla přehled, kdo bydlí v "obecním" a jestli není načase, aby podporu ve formě levného bytu dostal někdo jiný. A stát by se možná konečně o něco víc mohl zajímat o svůj majetek, který dodnes zahrnuje tisíce prázdných budov v různě zbědovaném stavu.

A konečně by mohl dokonce vzniknout nějaký územní plán, ze kterého by vyplynulo, kde se smí a nesmí stavět, aby průměrný developer nečekal na razítko od stavebního úřadu sedm let, která si pak nechá proplatit v ceně bytu.

Namísto toho jediné, s čím představitelé veřejné sféry dokážou přijít, je komunální výstavba, pokud možno spolufinancovaná z fondů Evropské unie.

Ve vzniklých bytech pak budou, soudě podle politických programů a reálného chování samospráv, patrně bydlet pečlivě vybraní dokonale "přizpůsobiví" jedinci, kteří by uspěli při výběru fotogenických typů na titulní stranu časopisu Strážná věž. Prostě sociální bydlení, verze slušní Češi slušným Čechům…