Nejen na sportovních, ale také titulních stranách britských deníků se jméno Wayne Rooney objevilo v tomto horkém létě už třikrát. A pokaždé v textech plných dojetí.

První přišly, když se tento jedenatřicetiletý fotbalový "čarostřelec" začátkem července vrátil z Manchesteru United na liverpoolský stadion Goodison Park, aby tam znovu oblékl dres svého "rodného" klubu Everton FC.

Další, když Wayne jako teprve druhý hráč v historii Premier League zaznamenal dvoustou branku v této soutěži.

A do třetice, když se ve středu rozloučil s reprezentačním dresem, opatřeným znakem se třemi lvy. Nikdo v něm nikdy nenastřílel víc gólů než právě chlapík se jmenovkou Rooney na zádech.

Takže o slova plná dojetí a emocí opravdu nebyla nouze. "Nejlepší anglický střelec oznámil, že nadešel čas. Gratuluji Waynovi k jeho velkolepé mezinárodní kariéře. Je to hráč všech hráčů!" vysekl mu mezi jinými poklonu i bývalý fotbalista Gary Lineker.

Sám dal za Anglii 48 branek. Bobbymu Charltonovi, legendární osobnosti týmu mistrů světa z roku 1966, jich statistici napočítali 49. Ale Wayne Roo­ney došel až k číslu 53. I proto, že se skládáním své unikátní gólové sbírky začal opravdu hodně brzy.

Zápisy do historie

Počet gólů v Premier League

◼ 1. Alan Shearer: 260
◼ 2. Wayne Rooney: 200
◼ 3. Andy Cole: 187
(Historie této soutěže se píše od roku 1992.)

Počet gólů v anglické reprezentaci

◼ 1. Wayne Rooney: 53
◼ 2. Bobby Charlton: 49
◼ 3. Gary Lineker: 48

Počet zápasů v anglické reprezentaci

◼ 1. Peter Shilton: 125
◼ 2. Wayne Rooney: 119
◼ 3. David Beckham: 115

Počet gólů za Manchester United

◼ 1. Wayne Rooney: 253
◼ 2. Bobby Charlton: 249
◼ 3. Denis Law: 237
(Započítávají se góly dosažené ve všech soutěžích.)

Stará dobrá Anglie miluje mladé hrdiny. Ať už brnkají na kytaru, kopou do meruny, neřkuli mávají nad hlavou kouzelnou hůlkou. Harry Potter se, pravda, objevil jen ve fantazii, ovšem některým mládencům v téže zemi nabídl jejich osud i pohádku skutečnou.

Tak třeba Paulovi McCartneymu bylo 20 let, když The Beatles vydali své první a hned veleúspěšné album Please Please Me. A Michael Owen obdržel v prosinci 2001 Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy jako dárek ke svým 22. narozeninám.

Mládí, statečnost, odvaha

Životy McCartneyho a Owena jsou silně spjaty s Liverpoolem. A právě tady započala a nejspíš také vyvrcholí i kariéra dalšího někdejšího zázračného jinocha, kterému Anglie padla k nohám, když mu bylo osmnáct − Wayna Rooneyho.

Už v šestnácti hrál za Everton anglickou ligu, v sedmnácti debutoval v národním týmu. A na Euru 2004 pak právě jako osmnáctiletý exceloval hned čtyřmi zásahy do sítí soupeřů. I Rooneyho zranění a vynucené střídání v průběhu čtvrtfinálového zápasu s Portugalci měly vliv na to, že duel došel až do penaltového rozstřelu, který Anglie tradičně nezvládla.

Ovšem za slzami smutku viděla tehdy celá Anglie i světélko naděje, spojované právě s talentem Wayna Rooneyho. A podobně to cítili i jeho tehdejší spoluhráči, kupříkladu Phil Neville: "Wayne tehdy do kabiny anglického týmu vnesl závan svěžího vzduchu. Sálalo z něj mládí, statečnost, odvaha. Opravdu nikdo si neužíval toho, že hraje za Anglii, tolik jako právě Wayne Rooney."

Ten na šampionát přijel ještě jako hráč Evertonu, ale v poslední den přestupního období už ho trenér sir Alex Ferguson představil jako největší letní posilu Manchesteru United.

A tahle investice ve výši 37 milionů eur se klubu ze stadionu Old Trafford vskutku vyplatila. Vedle toho, že se Rooney stal s 253 zásahy rekordmanem celé slavné historie Manchesteru United, a to v počtu branek nastřílených napříč všemi soutěžemi, začala se u jeho jména hromadit i neuvěřitelná sbírka blyštivých trofejí.

Spolu s Michaelem Carrickem je Rooney jediným anglickým fotbalistou, který na klubové úrovni vyhrál prakticky všechno, co vyhrát mohl: Ligu mistrů, mistrovství světa klubů i Evropskou ligu, pětkrát Premier League a vedle toho získal i FA Cup či anglický ligový
pohár.

Po léta plnil právě Rooney roli klíčového hráče United. Když bylo třeba, lítal po hřišti jako šídlo, vnášel do hry bojovnost i dynamiku. Především ale střílel spousty gólů. Ten nejkrásnější asi famózními "nůžkami" − tedy akrobatickou střelou přes hlavu − v městském derby do sítě Manchesteru City v roce 2011. "Pokud jde o způsob provedení, tak tohle už asi znovu nikdy neuvidíte," vydechl úžasem i Alex Ferguson.

Smůla v reprezentaci

Góly Rooney nešetřil ani v reprezentačním dresu. Jenže tady se v porovnání s jeho klubovou kariérou přece jen jeden aspekt významně lišil. Na žádném vrcholném turnaji, kterého se Rooney účastnil, se Anglie nedostala dál než do čtvrtfinále.

Rooneymu se zejména nedařilo na mistrovstvích světa. "Absolvoval na nich 11 zápasů a zaznamenal při svých 21 střeleckých pokusech jedinou branku," spočítal Phil McNulty, fotbalový analytik BBC. "Oproti tomu ale platí, že když se podíváme na střeleckou tabulku Anglie na velkých turnajích, tedy na mistrovstvích světa i Evropy, bude Rooney se sedmi trefami třetí hned za Garym Linekerem a Alanem Shearerem."

První jmenovaný si tady zapsal 10 branek, druhý o jednu méně.

"Bohužel, tahle generace hráčů světové třídy, do které vedle Rooneyho patřili i Steven Gerrard z Liverpoolu, Frank Lampard z Chelsea a další slavní borci, nedokázala své konzistentní úspěchy v klubovém dresu přenést i do toho reprezentačního," shrnuje Phil McNulty.

Dres Anglie oblékl Rooney naposledy v listopadu loňského roku. Pak se začalo projevovat, že pod Josém Mourinhem, současným trenérem Manchesteru United, začali dostávat přednost jiní hráči. Wayne Rooney odolal průběžnému vábení z čínské ligy. A situaci vyřešil jinak, vrátil se domů.

Příznivci Evertonu prožívají slastné okamžiky, spojené s návratem slavného odchovance. Wayne Rooney je navíc navnadil zmínkou, že po celých těch 13 let, co působil v Manchesteru United, tajil, že doma i nadále usíná v pyžamu s logem Evertonu.

A pak k líbivým slovům přidal i spektakulární činy, v jeho případě zcela v souladu s očekáváními v podobě vstřelených gólů. Skóroval proti Stoke City a vzápětí i proti Manchesteru City. Připsal si tak svou 199. a pak i 200. branku v Premier League. A protože žijeme v "době twitterové", poklona od kolegy kanonýra Alana Shearera se objevila v éteru ještě v průběhu utkání: "Cítil jsem se v klubu dvoustovkařů osamělý. Gratuluji a vítej!"

Nastal čas se rozloučit

I Rooneyho zjevná střelecká forma vedla anglického reprezentačního trenéra, kterým je teď Gareth Southgate, k myšlence pozvat žijící legendu do týmu, který se nyní v rámci kvalifikačních bojů o postup na mistrovství světa vydá na Maltu a následně bude
hostit celek Slovenska.

V telefonickém rozhovoru ale Rooney trenéra požádal, ať už to nedělá.

"Vždy jsem si nominace skutečně považoval, ale myslím, že nastal čas se rozloučit," uvedl Rooney. "Mrzí mě jen to, že jsem s reprezentací nikdy na žádném turnaji neuspěl," dodal jedním dechem.

"Bylo super, že mi Gareth zavolal a řekl mi, že mě chce zpátky. Ale už jsem byl rozhodnutý, tak jsem mu řekl, že končím," zmínil slavný útočník.

"Nebylo to snadné, hodně jsem o tom přemýšlel a řešil to s rodinou, trenérem v Evertonu a nejbližšími. Hrát za Anglii, stejně tak jako být jejím kapitánem pro mě bylo vždycky výjimečné."

Phil Neville doufá, že anglická asociace Wayna Rooneyho pozve příští pondělí na stadion Wembley, aby se s ním v rámci duelu se Slovenskem mohli fanoušci velkolepě rozloučit.

"Aby mu mohli ještě jednou zatleskat a poděkovat mu," říká Rooneyho někdejší spoluhráč. "Je to rozhodně nejlepší fotbalový kanonýr, jakého jsme kdy měli."