Letecká doprava je na vzestupu a nízkonákladové společnosti získávají čím dál větší podíl na trhu. Létá stále víc lidí a největší české letiště je už nyní v atraktivních časech plně vytíženo.

Jen z těchto argumentů by se zdálo jasné, že další letiště nedaleko hlavního města může rozvoji letectví pomoci. K tomu můžeme přidat standardní ekonomické poučky: konkurence přináší lepší služby a nižší ceny. Když má zákazník více možností volby, nemůže na tom prodělat. Zjevné pravdy je lákavé aplikovat i na otázku, zda má u Vodochod, v oblasti na sever od Prahy, vzniknout další civilní letiště, jímž by ročně prošly miliony cestujících.

Velké infrastrukturní projekty ovlivňující okolí se ale řídí i jinými zákonitostmi. Především je fakt, že nová letiště v hustě zalidněné Evropě, zvlášť v té střední, často nevznikají. Rostoucí nároky na kapacitu řeší modernizace a nové dráhy letišť, na něž si už veřejnost zvykla. Výjimkami potvrzujícími pravidlo jsou berlínské letiště Willyho Brandta, jehož bolestný zrod je důsledkem komplikované situace po sjednocení Německa, a Weeze u Frankfurtu, z něhož se po odchodu RAF stala země zaslíbená pro nízkonákladové společnosti.

Má být Česko výjimkou? Síť velkých letišť je v Česku dlouhodobě stabilní a má kořeny už v dobách před druhou světovou válkou. Druhoválečný původ má i letiště u Vodochod. Vznik dvouapůlkilometrové betonové dráhy je zase spojen s dobou, kdy tamní Aero vyrábělo tisícikusové série cvičných proudových letadel určených pro státy východního bloku. Z toho plyne také dlouholetá zkušenost okolních obcí s letištěm.

Pokud se současné dráhy jihozápadně od Odoleny Vody promění v řádné mezinárodní letiště, perspektivně dokonce druhé největší v zemi, bude to pro region dramatická změna. Představa desítek každodenních startů a přistání letadel nejméně se stovkou sedadel − tedy toho, že by dosud klidnou oblastí ročně prošlo 3,5 milionu cestujících (osminásobek současného provozu na brněnském letišti!) − a s tím spojeného razantního vzestupu pozemní dopravy spoustu obyvatel pochopitelně straší.

V zájmu investora, kterým je dravá finanční skupina Penta, jíž letiště i letecká továrna už více než 10 let patří, je mít s místními lidmi ty nejlepší vztahy. Že se jejich zájmy kříží, se zřejmě nikdy nezmění, ale část třecích ploch by mohla odbourat co nejvstřícnější komunikace. Místo toho jsme svědky různých faulů a manipulací.

Web Letiště Vodochody, který má vyvracet fámy o dopadu expanze, se například vypořádává s obavou z poklesu hodnoty nemovitostí tvrzením, že kdo vložil peníze do projektů v blízkosti letiště, musel si být jeho přítomnosti vědom. Opomíjí ale, že šlo a dosud jde o naprosto jiné letiště, než v jaké se má proměnit. Ještě na přelomu tisíciletí byl počet startů a přistání ve srovnání s tím, jaký je plánován, ani ne třicetinový. A to šlo o mnohem menší stroje, než jaké využívají nízkonákladové aerolinky.

Další argument týkající se hluku, největší noční můry lidí z okolí letiště, staví na tom, že podle povolení se bude létat jen mezi šestou hodinou ranní a desátou večerní. Nikde však není uvedeno, že zpožděné lety přistát mohou − a takových v posledních letech z mnoha důvodů přibývá.

Argumentem s poněkud absurdním nádechem je tvrzení, že nové letiště je potřeba i proto, že ta existující nebudou Česku v budoucnu stačit. Přitom lidé z Penty kapacitu Letiště Václava Havla počítají bez plánované druhé dráhy. Přesně té, která má stát na pozemcích prodaných letišti Pentou. Na nich finanční skupina také kvůli skandálnímu postupu státní správy vydělala miliardy. Vůbec nejabsurdnější by pak bylo, kdyby, jak se spekuluje, vodochodský projekt odkoupilo státem vlastněné Letiště Praha. To se, věřme, zaměří na vybudování druhé dráhy, čímž pokryje požadavky na kapacitu nadlouho dopředu.

Pro vznik letiště ve Vodochodech samozřejmě mluví to, že dráha už existuje a nevynutí si další zábory půdy. Kvůli relativně nízkým investicím má projekt slibný komerční potenciál, a že by díky němu vznikly stovky pracovních míst, je také fakt.

Pro Česko však nejde o žádnou strategickou nezbytnost a neexistuje žádný důvod, proč by stát i samosprávy měly upřednostňovat zájmy investora před požadavky místních obyvatel.