Vytvořme znovu velkou Ameriku. Slogan, s nímž Donald Trump vyhrál volby, zahrnoval nová pracovní místa, férové zdanění a vůbec návrat výroby do USA. Kolik velká Amerika bude stát, o tom raději nemluvil. Jak ukazuje chystaná továrna Foxconnu, kde se mají vyrábět displeje třeba pro iPhony, velká Amerika bude také extrémně drahá. Jedno místo ve výrobě v tomto případě stát vyjde na statisíce dolarů.

Ovšem popořádku: velká Amerika chce vrátit výrobu, které se ta stará Amerika zbavila už dávno a s radostí ji přesunula do jihovýchodní Asie. A to včetně výroby ikonických džínů Levis, které podle knihy novinářky Naomi Kleinové Bez loga definitivně opustily brány americké továrny kdysi na přelomu tisíciletí. Stejně jako Amerika si ovšem počínala i podstatná část celého západního světa. Takže se nyní hledají způsoby, jak navrátit velikost, v překladu − jak vrátit průmysl a zabezpečit pracovní místa, která se v honu za tzv. znalostní ekonomikou tak nějak vypařila.

Bráno podle ekonomické teorie, o nic tak těžkého nejde. Pomoci mají tzv. komparativní výhody, které má každá země jiné, například vzdělaná kvalifikovaná pracovní síla, dostupnost trhu či kvalitní infrastruktura. Praxe ovšem ze všeho nejvíc připomíná veřejná výběrová řízení české státní správy: bereme všechno, co je zadarmo. Mezi nové komparativní výhody tak patří objem investičních pobídek (daňové prázdniny, dotace na přímá pracovní místa, dotace na nákup technologií…), měnové války (čím slabší měna, tím lépe), nízké mzdy a zdanění, jež lze jen stěží nazvat spravedlivým. Tedy výhody, které doposud nabízely Čína, Vietnam, Indie, posléze třeba Česká republika, Maďarsko, Polsko… a teď nově Amerika.

Aby USA získaly investici Foxconnu o objemu deseti miliard dolarů, udělaly nabídku, která se neodmítá. Na jedno vytvořené pracovní místo by měl tchajwanský investor dostat až desetkrát víc, než je v USA běžné. Samozřejmostí jsou dotace na technologie a další zvýhodnění. A to až do roku 2043, kdy se třeba ukáže, že stát bude na zisk od Foxconnu čekat dalších sto let.

Zapojení Ameriky do závodu o co nejlevnější místo pro investici je v přímém rozporu se snahou o férové zdanění nadnárodních firem, které by mělo naplnit rozpočty zemí. Pobídky na mnoho desítek let dopředu jsou náhradou pro "off-shory", díky nimž se doposud firmy vyhýbaly placení daní. Fantastické dystopie končí korporátními státy, které řídí šéf stejně jako firmu. Korporace i šéfy už zjevně máme, jen ta fantazie došla.