Aby mohly Ostravské dny nové hudby uvádět jednu premiéru za druhou a prokládat je neotřelými novými skladbami, potřebují mít vlastní zázemí. Neodmyslitelnou součástí festivalu, jenž začne příští pátek, se tak krátce po jeho vzniku stala Ostravská banda − komorní sdružení schopné nastudovat i velmi náročný repertoár v šibeničních termínech.

Letošní Ostravské dny to budou mít ještě těžší: zakládají nový symfonický orchestr, který odehraje hned tři koncerty v jednom týdnu. Včera se 85 jeho členů z 18 zemí světa v Ostravě sešlo poprvé.

"O možnosti účinkování v novém orchestru mi řekl kamarád," vzpomíná houslista Javier Navas Sánchez ze španělského Onilu, který se nachází poblíž města Alicante. "Cestujeme spolu za hudebními příležitostmi často a dáváme si o nich vědět."

A není jediný, na koho zafungovala takzvaná šeptanda: zprávy o tom, že v Ostravě vzniká nové těleso, se šířily po celé Evropě. Dostaly se až do Norska, kde na hudební akademii studuje violoncellistka Olivia Harrisová z amerického Bostonu. "Dozvěděla jsem se o novém orchestru od svého partnera, který bude hrát v kontrabasové sekci," popisuje.

Včerejší první setkání členů Ostrava New Orchestra bylo zatěžkávací zkouškou i pro manažerku tělesa Lucii Fojtíkovou. Jednotlivým členům plánovala cesty z nejrůznějších míst a vycházela vstříc specifickým požadavkům hráčů.

"Řekla bych, že mě čeká bezesná noc, vzhledem ke všem dopravním prostředkům, kterými k nám cestují," říkala těsně před příjezdem hudebníků. "Nejvíc se ale těším na samotný průběh festivalu, až budu mít všechny členy orchestru u sebe a nebudeme pro sebe jen jména před zavináčem."

Hudebníci do Ostravy nepřijíždějí jen z různých zemí, ale také s odlišnými zkušenostmi. "V současné době hraji nejčastěji s Filharmonickým orchestrem univerzity v Alicante," poznamenává španělský houslista Sánchez, který v různých symfonických orchestrech působí od deseti let.

Američanka Harrisová prošla dvěma mládežnickými orchestry v rodném Clevelandu, z nichž jeden byl přímo zaměřen na soudobou hudbu.

Dnes se Harrisová orientuje spíš na komorní ansámbly. "Před třemi lety jsme s kolegy založili smyčcové trio Forty/Sixty. Hrajeme současnou hudbu se spoustou volné improvizace a vnášíme do našich vystoupení i hodně sociálních témat," popisuje violoncellistka, která dále vystupuje v duu Mazumal se sopranistkou Felicií Chenovou.

Ukazuje to, jak rozdílné zázemí někteří členové mají. Například hudební orientace Javiera Navase Sáncheze je mnohem tradičnější.

"Jsem duší romantik a nejraději poslouchám romantickou hudbu," říká možná překvapivě na někoho, kdo má teď v Ostravě hrát soudobou hudbu.

"Moji autoři jsou Čajkovskij, Brahms, Richard Strauss nebo Mahler," vyjmenovává a po chvilce dodá, že nejvíc si při hraní užívá Mozarta. "Je mi blízká jeho osobnost i humor. Fascinuje mě ale také revolucionář Beethoven."

Harrisová mnohem víc experimentuje a vášnivě objevuje vše, co se skrývá mimo "normální" zvuk violoncella. Možná ji k tomu přivedla i bizarní směska nahrávek, které poslouchala v dětství: byla mezi nimi černošská hudba amerického vydavatelství Motown z 60. let, klasici typu Rachmaninova a hip hop.

Oba hudebníci ale tvrdí, že účinkování v Ostrava New Orchestra je může naučit přemýšlet o hudbě novým způsobem. A také už jsou zvyklí na dobrodružství. Harrisová se jednou teprve před koncertem dozvěděla, že nemá hrát na violoncello, nýbrž že pro ni skladatel přichystal prkno s baskytarovou strunou.

Javier Navas Sánchez zase na festivalu v italské Perugii strávil tři fantastické týdny, které ovšem zakončilo mohutné zemětřesení. "Byli jsme tam se stejnou partou, s níž teď jedeme i do Ostravy. Určitě zažijeme spoustu úžasných příhod," dodává.

Související