Boris Johnson byl hlavní postavou loňského referenda o vystoupení Velké Británie z Evropské unie. Současný ministr zahraničí se zásadně zasloužil o to, že v hlasování zvítězil brexit. Teď se ale po něm slehla země. V době, kdy se Britové rozhodují, jakým způsobem z unie odejdou, o Johnsonovi není slyšet. A nejen o něm − stejně jsou na tom i další významní zastánci brexitu.

Budoucnost Británie mají v rukou politici, kteří chtěli, aby jejich země v unii zůstala.

Je to především ministr financí Philip Hammond. Prosazuje takový brexit, který by měl co nejmenší negativní dopad na britskou ekonomiku.

"Prioritou by měla být ochrana pracovních míst, hospodářského růstu a naší prosperity," tvrdí Hammond. V zájmu toho už britská vláda rozhodla, že bude chtít s Evropskou unií vyjednat několikaleté přechodné období.

To by mělo začít platit poté, co Spojené království v březnu 2019 z unie vystoupí.

Británie chce, aby během přechodného období mohly firmy dál obchodovat se svými evropskými partnery v podstatě beze změny a obě strany mezitím získaly víc času na dojednání smlouvy o budoucích vztazích.

Evropská unie to vítá, ale upozorňuje, že Londýn by pak musel dál dodržovat velkou část evropských předpisů a taky platit do evropského rozpočtu.

Někteří zastánci odchodu z unie to považují za klamání voličů. "Zrada brexitu se teď stala oficiální vládní politikou," tvrdí bývalý šéf strany UKIP Nigel Farage. Ten ale zůstává radikálem spíše z okraje britské politiky.

Nutnost přechodného období mezitím akceptovali i mnohem vlivnější zastánci britského vystoupení z EU, například ministr pro brexit David Davis nebo ministr životního prostředí Michael Gove. Připouští, že pokud by Spojené království z unie vystoupilo bez jakékoliv dohody, ekonomiku by to těžce zasáhlo.

komentář: Může Evropa profitovat z brexitu?

Politici, kteří v referendu prosazovali brexit, tak přijali priority těch kolegů, kteří chtějí, aby odchod z unie nastal pokud možno hladce. Případně mlčí, jako zmiňovaný Boris Johnson. Ten se k diskusím ve vládě, jestli by Británie měla usilovat o přechodné období, vůbec nevyjádřil.

Ještě nedávno přitom vývoj kolem brexitu komentoval skoro denně − jako bývalý novinář k tomu ostatně má blízko. Jeho názory ale byly kontroverzní.

Vyvolal například pobavení Italů, když tvrdil, že budou během vyjednávání o brexitu velmi vstřícní, protože jinak přece na britské ostrovy nebude moci vyvážet své Prosecco.

A když unijní země zdůrazňovaly, že Británie musí do evropského rozpočtu doplatit to, co už dřív slíbila, Johnson reagoval slovy: "To si strčte za klobouk."

Možná i tyto silácké výroky přispěly k propadu Johnsonovy popularity. Dřívější miláček voličů konzervativní strany má podle průzkumu agentury Bloomberg podporu už jen devíti procent z nich. Během jediného měsíce v žebříčku ztratil 10 procentních bodů. "Teď, když se jeho obliba propadá, tak možná zvolil taktiku, že čím méně toho řekne, tím lépe," odhadl pro Bloomberg politolog Wyn Grant.

U příznivců konzervativců momentálně vede ministr Davis, který, na rozdíl od Johnsona, řadu svých názorů z doby kampaně před referendem zmírnil. Davis teď o podobě brexitu jménem Británie jedná s vyjednavači Evropské unie.

jarvis_5995c1b8498e42ee7de3a8a1.jpeg
Nigel Farage naopak za brexit bojoval řadu let. Jeho strana UKIP přesto zůstává na okraji politiky, v Dolní sněmovně nemá jediného poslance.