Zase jste vynechal menší strany, napsali mi čtenáři po minulém sloupku o předvolebních billboardech. Musím tuto námitku uznat. Není férové si mimoparlamentních partají nevšímat. Už jen proto, že bych se tím připravil o spoustu další legrace.

Nejde přitom jen o protestní strany jednoho muže nebo ženy, které bývají směšné už z podstaty. Často totiž mají jako program jenom agresi a soustředí se jenom na jednu věc. Jsou tu také "plnoformátové" subjekty, které se chtějí podílet na správě věcí veřejných a zatím nahnaly v lepším případě pár procent voličské přízně.

Většinou jde o chudé strany, které nemají prostředky na marketing a dřou komunikaci, jak se dá. Samo o sobě to není důvod k posměchu. Ten nastává až tehdy, když si hrají na velký svět, aby zakryly, že jim čouhají palce z ponožek a myšlenkově se také žádné terno nekoná.

Nemají pokoru před náročným oborem a tradičně vítězí přesvědčení, že komunikaci zvládne každý. Dostávají se tím ale svou vlastní vinou do pasti. Amatér zájem nezajistí − spíš podpoří dojem, že podobné politické uskupení nezvládne ani svůj marketing, natož aby řídilo celou zemi.

...

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé. Děkujeme za vaši přízeň.
Obsah starší než měsíc je součástí archivu a do článků zdarma se nepočítá. Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.
Předplatit od 199 Kč / měsíc
Máte již předplatné?